Pecka

Chtěla jsem ochutnat avokádo. Četla jsem hodně receptů, všude ho vychvalovali. No ochutnala jsem ho, ale že bych hned běžela ho znova koupit to né.

()

Zbyla mi hezká velká pecka. Fakt pěkná, z obrázků jsem věděla, že avokádo má takovouhle velkou pecku.

Ale něco jiného je jí držet v ruce. Přece jí nevyhodím, krásku. Nechala jsem jí na talířku v kuchyni a kochala se občas pohledem. Jako by mě někdo slyšel, na FB vyskočil obrázek. Pecka z avokáda, sklenička s vodou a párátkama přidržovaná pecka napůl ve vodě. Další obrázek byl už vzrostlý stromek.

No hurá. Už vím, co s krásnou peckou.

Našla jsem kónickou skleničku akorát na pecku. Napůl dolila vodou. Půl pecky koukalo ven.

Každý den jsem jí pozorovala, kdy vystrčí kořínek nebo něco zeleného z druhé strany.

Nic se nedělo hodně dlouho. Nevím, jak to bylo dlouho ale bylo mi to divné. Jednoho dne jsem vzala pecku do ruky abych si lépe ve světle prohlédla. Jestli opravdu alespoň malinkatý kořínek někde neraší.

Nic nikde, ale asi jsem pecku trochu víc zmáčkla a nechtěně jí sundala kabátek. Tááák co teď. Holá, nahatá pecka. No zasadím jí do květináče s hlínou a uvidíme.

Doma nám moc kytky nejdou. Máme okna na východ a možná je to i mojí péčí.

Abychom měli doma občas něco zeleného, sem tam je list umělý. Ale krásně zelený po celý rok. Ať pečuji nebo ne.

Vyčlenila jsem pecce krásné místo, aby na ni šlo sluníčko co nejvíce. Nastudovala návod na hnojení a pěstování. A zase nic.

Květináč s hlínou se vyhříval na sluníčku. Po každé, když jsem ho zalévala jsem vyslechla uštěpačné poznámky: "Mami proč zaléváš ty umělý kytky? "

"Proč zaléváš ten prázdný květináč?"

Vydržela jsem a poctivě hnojila a zalévala, málem i dýchala, aby jí nebylo zima.

A pecka?

Odměnila se mi za dlouho, dlouho vyrazil lísteček, pak druhý. Pak už měla i stonek.

Mám radost podařilo se mi vypěstovat malý stromeček s krásnými listy.

I kdyby víc nevyrostl, tak mi to stačí.

I když jsem četla, že může vyrůst až dva metry. Uvidíme.