Poděbrad.y 2010
Letos je to nějak divné a nejen s počasím, ale i s náladou na ježdění na skútru. Moc výletů jsme nepodnikli a když tak jen jak se říká " kolem komína."
Proto jsme byli rádi, když zavolal Pavlík a měl snahu něco naplánovat. Myslel na dovolenou v Itálii. Né, že by se nám to nelíbilo, nebo že bychom s Pavlíkem nechtěli jet. Ale okolnosti tomu nebyly nakloněny a taky Pavlík přestal plánovat.... Nějak to vyšumělo.
Pak volá Pavlík začátkem června, že jedou s Mony do Pod., že budou v hotelu spy a budou odpočívat a že asi pojedou na skútru. Ani nevím proč, asi to slovo skútr ve mně vyvolalo dojem, že řekne pojeďte s námi, alespoň na prodloužený víkend. Ale nic takového nepadlo. Byla jsem z toho smutná, proč nám teda volal??? Chtěl se jen pochlubit, že někam jedou??? Fakt jsem nechápala a trochu mě to i na Pavla mrzelo. Ale zažili jsme s nimi dobré i zlé. Tak jsem to po chvíli brala jako informaci....a že chtějí jet sami.
V půlce týdne měl Jiřík telefonát a když domluvil, říká: " To byl Pavel a v sobotu jedeme za nimi". Tak jo.
V sobotu ráno jsme vyrazili sluníčko nám svítilo na cestu.Hotel byl nový, hezký a skútra jsme si mohli dát do garáže. Věci z motorky jsme si dali k nim na pokoj. A šli se projít a pokoukat a taky na kafe a něco dobrého. J
Mony se za chvíli omluvila, že má čokoládovou masáž. A že si nás pak někde najde. Docela jsme se divila, pobyt měli placený od Mony zaměstnavatele a bylo to s celým komfortem. Mony pracuje ve státní správě a myslela jsem , že se všude šetří. A hlavně ve státní sféře. Ale asi to nebude tak horké. No Mony odběhla a my si dali dortík s kávou v hezké restauraci. Kluci si poklábosili. Mony se vrátila z masáže převlečená do dlouhé letní sukně. Slušelo jí to. A šli jsme se projít.
Prošli jsme promenádou, parčíkem a Jiřík zavětřil zmrzlinu. U stánku byla menší fronta a nebylo divu měli zmrzliny asi 60 druhů. Vanilková, čokoládová, jahodová, malinová, melounová, mentolová, borůvková... to byly takové ty běžnější typy, ale pak tam měli exotické příchutě, že jsem si ani neuměla představit jak chutnají. J
Jiřík se způsobně postavil do fronty a těšil se na vanilko-čokoládovou, jinou ani nejí. Jaké bylo jeho zklamání, když na něho přišla řada a slečna obsluhující stoj mu oznámila, že tahle jediná nejde natočit. Nechápali jsme proč? Ale slečna nabízela jiné druhy. Máme dobrou .... Ochutnejte. Jiřík na to: " Né já chci vanilko-čokoládovou, jinou ani nejím" a slečna: " no vidíte tady máte příležitost ochutnat třeba kaktusovou" J Jiřík " ne chci vanilkovou, a proč to nejde?" " Je nějak porouchaný stroj a zmrzlina z toho nejde točit" To se už za námi tvořila větší fronta a nedočkavé děti poskakovaly, tatínkové mumlali a maminky natahovaly krky, co se to tam ve předu děje?
Jiřík kousek poodstoupil, nechal obsloužit všechny nedočkavce a zase zaútočil: " Já se vám na to podívám, proč to nefunguje." " Já bez zmrzliny neodejdu J " Slečna bezradně pokrčila rameny, asi na takového zákazníka jí nepřipravili. My s Pavlíkem a Mony jsme poodstoupili na blízkou lavičku, pohodlně jsme se usadili, bylo jasné, že to bude chvilku trvat.
Byl tak hezký den, slunečný, kolem nás chodili svátečně ustrojený lidé, každý se usmíval. A po chvíli jsme viděli i usměvavého Jiříka se zmrzlinou. Jak jinak než vanilko-čokoládovou J
Během chvíle si dal ještě dvě.
Pozvolna jsme pokračovali v procházce. Přišli jsme na malé prostranství, kde se odehrávaly koncerty. Bylo tam podium, na něm hopkaly mažoretky. Kolem lavičky a židličky pro unavené návštěvníky lázní. Kolem bylo pár stánků s občerstvením. Limo, pivo, káva, víno, cukrová vata a jiné sladkosti. Co nás tam ale zaujalo, dva mladíci tam prodávali pečené bramborové lupínky. Ale nebyly to chipsy, ale jedna brambora nakrájená takovým velkým ořezávátkem. Do dlouhého plátku. A osmažené. Za 50,- Kč to mohlo být naše J . Teda jedna opečená brambora. Jiříka víc zaujal ten strojek na krájení té brambory. Ale odešli jsme s promaštěným pytlíkem a s bramborou J. Chutnalo to jako dřívější brambůrky co se kupovaly na nádraží. Ale byl to fór, a dělali jsme se zatočenou bramborou blbosti....
Našli jsme si místo na sezení před podiem. Mažoretky mezitím dopochodovaly a nastoupila jiná taneční skupina. Sluníčko svítilo, kluci si koupili něco k pití a nic nám nechybělo .
Po taneční skupině, hrála nějaká vojenská kapela pochody. Pavlík vyskočil jako když ho píchnou,: "Konečně hrajou něco k tanci J. Mony pojď si skočit." Mony neměla pochopení, pro bývalého vojáka, svého manžela. A tak se před podiem jen točily dvě malá děvčátka. J
Když jsme měli dost hudby, pití a všeho toho kolem, šli jsme na chvilku na hotel. Moc hezky zařízený hotýlek i pokojíček. Chvilku jsme si povídali, pak se ustrojili do motorkářských věci, vzali helmy a šli si z garáže vyzvednout motorku. Rozloučili jsme se a jeli domů.
Bylo to hezké odpoledne.