Olinka

Čas od času nám v bytě lítá moucha. Někdy jedna, někdy víc. Někdy se jen honí kolem lustru a nikoho si nevšímají. Někdy ale malá moucha se chce asi kamarádit a sedne si na mě, když se to nejméně hodí.

()

Někdy letí ze zadu a šmrncne nožičkama o vlasy a hrozně to zalechtá. Jen se oženu, ale během chvíle nálet znova.

V neděli po obědě, jsme si udělali espresso a odfukujeme. Ani jsme nepostřehli, že máme v bytě mouchu. Do této chvíle byla hodná.

Najednou bzzt a sedla si Jiříkovi na čelo. Ohnal se. Moucha udělala kolečko a zase bzzt a sedla si na čelo ! To si ze mě děláš prd.l?"

V neděli by se nemělo nadávat a tak říkám: "To je jen malá moucha a asi se chce kamarádit."

Pojmenovali jsme jí Olinka. Dlouho u nás nepobyla. Neměla otravovat a ještě k tomu v neděli.

Asi o týden později, mě v práci něco smrnclo ze zadu přes vlasy. Ohnala jsem se " Co to bylo ?"

Bzzt .... No jasně Olinka. Bzzt. " No tak buď hodná, sedni si někde a dej pokoj. Teď si hrát nebudeme. Víš, jak dopadla tvoje sestřenice. "

Jako by mě slyšela sedla si na monitor, Úplně nahoru na obrazovku.

" No vidíš, že umíš být hodná, jen tam zůstaň. Mám tě hezky na očích."

Seděla tam hodně dlouho, ani si nemyla nožičky ani hlavičku. Jen seděla, jako by mě pozorovala anebo se vyhřívala. Seděla tam fakt asi tři hodiny.

Pak jsem šla domů a Olinku nechala v práci.

Druhý den ráno, zapínám monitor a nevěřím svým očím. Kde včera seděla Olinka jsou malé tečky. Asi šest malých teček, kousíček od sebe..... ta potvora.

Asi jí bolelo bříško.