Sváča

Byla jsem si pro sváču v G. Čapla jsem chleba a nechtěla se moc zdržovat.

()

Ale navezli různé oříšky a obalené mandle ve všem možném. Tak jsem zvolnila krok a prohlížím si, co vše pro nás připravili a čím nás budou lákat. Kousek dál u váhy stála známá postava. Neviděli jsem se od léta a před tím asi 10 let. Nechal si narůst vousy ... a tak tam stál a čekal až mu zváží jablka. Jdu pomalu k němu. Tváří se vážně a jeho tvář se nezmění ani když mě vidí.

Nebudu se vnucovat... ale směr chůze jsem už nemohla změnit. Jdu pomalu směrem k němu. Bez úsměvu pokývne hlavou, ... (dobrá hraju s tebou). Udělám malé neznatelné pukrle, taky bez úsměvu. Dál projdu bez povšimnutí.

V další uličce jsme šli proti sobě. Při míjení jen tak utrousím .

"Trochu úsměvu by neuškodilo."

" Dneska jsem tady jako řidič slečny Daisy. A trpím." To jsme se už smáli.

"Proč tu nemají pro doprovod nakupujících odpočinkový koutek? Kde by jeden poseděl, dal si kávu, zakouřil si..."

Teprve teď jsem si všimla, že je tu s maminkou. Popřála jsem bezbolestný nákup a šla k pokladnám.

Existují lidé, kteří mi vykouzlí úsměv na tváři a nemusí ani moc promluvit.