Jsem koza splašená

Včera jsem vylítla nakoupit nějak moc rychle a nevzala jsem si s sebou peníze.

()

Jsem koza. Koukám do peněženky a tam jen pár drobných.  Domů se mi z obchoďáku nechtělo vracet. I když to mám jen pár kroků.

Přemýšlím, co jsem vlastně chtěla nakupovat. Nic moc, jen mléko, máslo a něco k snídani... jo a tabák pro Jiříka.

Nákup v potravinách bych klidně mohla zaplatit kartou, ale kupovat tabák za pár kaček a vytahovat kartu se mi nechtělo. Vyberu dvě stovky z bankomatu a pořídím za to vše a možná ještě zbyde  

V obchoďáku je několik bankomatů, různých bankovních společností. Některý dává nejmenší pětistovku jiný začíná na dvoustovkách. Jak je poznat, jak si vybrat. Jdu tam, co je nejmenší fronta. Asi byl výplatní termín. Poslušně stojím, za mnou už stojí další pán.

Jdu k bankomatu, strkám mu kartu a samozřejmě výběr začíná na pětistovce. No nic zkusím ho přemluvit. Mačkám tlačítko jiný výběr, cvakám, že chci jen dvě stovky a čekám.... čekám ....asi je to na něj moc složité. Chvíli vrčí, chrochtá, ale peníze nepočítá. (ten zvuk už znám)  Vrací mi kartu. No nic půjdu k jinému.

Otočím se, jdu naštvaně pryč.

" Halo paní a vy ty peníze nechcete?"

Otáčím se, kdo to rozdává peníze. A on pán co stál za mnou, teď už stojící u bankomatu na mě mává dvěma stovkama.  Celá fronta si mě prohlíží. Na omluvu polohlasem říkám: " Myslela jsem, že mě nepochopil co chci."    

Děkuji pánovi a odcházím nakupovat.

Jsem prostě splašená koza.