Včera dal kdosi na FB fotku černobílou a vzpomínkovou na dětský koutek v Lidových sadech.
()
Vyvolala ve mně vzpomínku, dávno zapadlou. Nevím kolik mi přesně bylo, ale nechodila jsem ještě do školy. Přišla si pro mě babička a šly jsme do koutku. Bylo léto, já měla sandálky, podkolenky, sukýnku a tričko.
Babička se jako vždy usadila na lavičku vedle někoho, s kým bylo možno prohodit pár slov. Mě vypustila do prostoru, s tím, že se nám přijít občas ukázat. Lítala jsem po kolotočích, houpačkách i divných prolézačkách. Úplně na konci koutku stálo velké stříbrné letadlo. Po něm šplhali kluci a my děvčata jen obcházela. Asi jsem byla hodně statečná, že jsem vyšplhala až na křídlo. Kabinka byla plná kluků, co si hráli na piloty. Co na tom ty kluci mají? Jak se hraje na tak velkém letadle? Když už jsem byla tak vysoko u kabiny, sedla jsem si na trup letadla a sklouzla jsem se po zadečku na křídlo, s tím že se mi tu moc nelíbí a že se raději půjdu houpat. Jenže slabé trh a lup. Najednou mě nějak divně fouklo na zadeček. Co je? No co roztrhla jsem si kalhotky a to tak, že jsem z nich měla sukýnku. ...pod sukýnkou druhou sukýnku.
Běžela jsem za babičkou. Sedla jsem si na lavičku a seděla jako přibitá. Styděla jsem se to babičce říct. Po půl hodině to bylo babičce divný. " Běž si hrát, já to tady paní dopovídám."
" Nechci, já už všude byla."
" Běž na kolotoč."
" Nechci."
" Běž si koupit limonádu."
"Nechci."
Nechtěla jsem riskovat, že mi zase foukne pod sukýnku.
Když to babička dopovídala paní a paní někam odešla, pošeptala jsem babičce, co se mi stalo.
" No tak je sundej."
"NE! "
"Sundej je já je dám do kabelky a máma ti je doma zašije."
Po hodně dlouhým přemlouvání jsem je sundala. Ale ta hanba, že jedu v tramvaji a nemám kalhotky. Všechny oči určitě koukaly na mě.
V koutku jsme pak byly s babičkou ještě několikrát, ale letadlu jsem se obloukem vždy vyhnula.
Letadlo je pro kluky.