Babička s přívlastkem

Asi každá babička má nějaký přívlastek.

()

Jiřík měl babičku velkou a malou. Já co si pomatuji rozlišovala babičku luční a českolipskou. Naši kluci v tom trochu klouzali. Měli naši a vaši a já nikdy nepochopila hned, o které straně se mluví. Když jsem to řekla já. " Jedeme k našim." Bylo to jasné.  

Když jsem řekla: " Stavíme se u vašich." Bylo to taky jasné, kde přibrzdíme. A naopak když to řekl dřív Jiřík: " Stavíme se u našich."  Bylo mi jasné, že se stavíme u jeho rodičů.

 Ale když se kluci naučili mluvit, používali podle vzoru svých rodičů "vaši a naši".

Následovali potom podotázky, za kterou babičkou vlastně chtějí. Když byli starší a chápali, jak je jejich matka nechápavá (v tomhle tom ohledu... a chtěli se vyhnout zbytečným podotázkám) začali používat příjmení jako přívlastek.

Teď co jsem babička, jsem ještě na to nepomyslela, jak mi Viki bude říkat. Zatím jsem babiška.

Jednou jsme měli mít Viki na celý den a tak jsem přemýšlela, co uvařit. Aby jí to chutnalo, až přijdeme vyfoukané z venku.  Posledně jsem dělala rajskou s kolíky a malá pěkně baštila. Tak co budu vymýšlet. Udělám rajskou..

Jiřík když viděl, co se chystá, jen protočil oči: "Zase rajská? "

" No vždyť jí jíš a Viki taky chutná."

" Nojo ale měli jsme jí nedávno. Kdy to bylo? Jo když tu byla Viki."

" No asi jo..." dělala jsem, že přemýšlím. Přece na poslední chvíli nebudu měnit plány.

"Jiříku to dáš, rajská je dobrá, víc jí osladím, uvařím kolínka...."

" Víš co? Viki ti asi začne říkat babička rajská. Vždycky když je u nás děláš rajskou. "