Moc se nám na tu oslavu nechtělo, ale když jsme už ujeli 200 km a měli jsme u známých spát, moc protestovat se nedalo.
()
Marné byly řeči: " Vždyť toho Jirku neznáme..." Prostě jdeme a hotovo. "Stejně se zítra jdeme podívat na jeho barák, tak by jste ho poznali. Budete se znát o jeden den dýl....
Oslava byla v divadelním klubu. Spousta neznámých lidí. Vlastně všichni až na Lenku a Honzu. Naše kamarády.
Popřáli jsme oslavenci, představili se s několika lidmi. Objednali si pití a zábava začala. Měli jsme VIP místa na takovém malém balkonku, nebo spíše vyvýšeném pódiu. Kapela začala hrát a já si uvědomila, že jsem hooodně dlouho nebyla na žádném koncertě nebo zábavě s živou kapelou. Hráli hezky, ale pro mě neznámé písničky. Byli jsme opřené o malé zábradlíčko a podupávali nohou.
Po první písničce přišel oslavenec Jirka, vylezl na pódium a vzal si mikrofón, přivítal nás. Pronesl pár slov a chtěl číst svůj životopis. V ruce držel asi 10 listů papírů. Pomyslela jsem si, něco se o něm dozvíme. Ale rychle to zakončil:
" Narodil jsem se ... a všichni mě znáte, tak si připijeme na to, že jsem se tu sešli. A hezky se bavte." V tom jeden z kamarádů přinesl tác frťanů. Já se nikam nehrnula, nechtěla jsem ten večer pít. Druhý den nás čekala práce a kdoví kdy půjdeme spát. Úplně mi stačí nevyspání, abych byla rozmrzelá, natož ještě opilá.
Stejně mi Lenka něco alkoholického přinesla, já to poslala dál a oslavenci připila kofolou. Kapela začala hrát a my sestoupili z výšin a začali se vlnit v rytmu. Prostor na to byl. Byla to soukromá oslava. Sice lidé stále přicházeli, ale pořád bylo místa dost na tancování určitě. U baru to bylo horší, ale tam jsme se necpali. Jen jsme okoukli dary, co dostal oslavenec a hezký dort.
A zase šup na parket. To se už kapela zahřála a hráli písničky mého mládí
Užili jsme si to úžasně. O jedné přestávce se krájel dort.
Pak se hrálo na přání. Honza objednal Lence písničku, co hráli na jejich svatbě. Pyšně se mi přišel pochlubit, že příští písnička bude jejich.
" Jojo užijte si to."
Já si šla s Jiříkem na chvíli sednout. Za chvíli stál přede mnou Honza:" Pojď tancovat."
"Teď jsem dosedla a chtěla jsem se na vás koukat, až budete tancovat s Lenkou. Budou hrát vaší písničku ne?"
" Jo to už je ona a pojď se mnou tancovat ty."
"????"
"No podívej se kde je Lenička,to jí přece nemůžu rušit."
Koukám a nevěřím vlastním očím. Lenka sedí na pódiu u nohou kytaristy a zbožně na něj kouká.
Jdu tedy tancovat. U takové hezké písničky se sedět ani nedá. Honzu po písničce vystřídal Jiřík a dokonce oslavy jsem si už nesedla. Jedna hezčí písnička než druhá a většinou ploužáky a nebo pomalejší. Asi aby nás uklidnili než nás pustí domů.
Pak byl konec, pomyslím si kolik může být hodin? Svoje jsem na ruce neměla a tak to zkoumám na mobilu. Jiřík se přitočí a říká:
" Komu chceš volat v půl čtvrté? Já jsem volný...
" Volat nikomu a neděl si srandu, že je tolik hodin. Víš, že chodím spát v deset, ať se děje co se děje."
Asi se dělo víc, že jsem neusnula a opravdu bylo půl čtvrté ráno. Takhle dlouho jsem snad nikdy vzhůru nebyla.
Kluci pomohli kapele sbalit věci a odnosit do auta. Rozloučili jsme se s kapelou, s oslavencem,mávli na pár nových kamarádů a parkem šli domů spát.
Ráno v deset jsme měli smluvenou pracovní schůzku.
