Prstýnek
()
Spíš se sejdeme jeden den s rodinou a druhý den to oslavím s kamarády. Tentokrát volala mamka: " My nepřijdeme, stavte se vy. "
No jasně nebudeme z toho dělat kovbojku.
Tak jsme se jednou vraceli z nějakého výletu a volám mamce: " Tak se za chvíli na chvíli stavíme" Domluveno. Mamka za tu chvíli stačila udělat pár chlebíčků a tak sedíme baštíme a klábosíme. Pak šla mamka do ložnice a drží něco malého v ruce, táta si taky stoupá a přeje mi k narozeninám. Mamča mi vtiskne do dlaně malý zabalený dárek. Říkám:
" Mami to není nutné"
"Ale je."
Docela mě ta odpověď udivila.... No je to krabička od prstýnku, ale co v ní bude?
Zatajil se mi dech a rozbrečela jsme se. Byl tam prstýnek.... Ale jaký....
Prožil s mamkou 40 let a teď ho mám nosit já??? To nejde. Koukám na mámu a nechápu. Mamča jen kýve:
" Chci abys ho měla a nosila ty"... nevidím přes slzy...
Psal se rok 1969, kdo zná tu dobu, nebo naše dějiny:-) ví jak bylo těžké vycestovat do západní ciziny.
A táta dostal nabídku z práce na tří měsíční stáž do Rakouska, do Insbruku. Já byla devítiletá a moc si z toho nepamatuji, jen jak se mě ptal co bych chtěla přivézt? A já křičela kolečkové brusle, nevím kde jsme to viděla nebo kde na to přišla. Prostě to bylo moje přání.
A tak táta vycestoval, asi to máma neměla jednoduchý sama s dvěma puberťáky. A najednou přišel dopis od táty: Líbo, vyřiď si vízum a přijeď za mnou, za deset dní se vracím, tak pojedeme zpátky spolu.
Tak to byla výzva. Byly prázdniny a tak že půjdeme babičce do České Lípy a máma do Rakouska
S vyřizování víza měla problémy, ale zvládla to a jela.
Babička sice pobrekávala s obavou, že tam naši emigrujou a my zůstaneme na krku babičce.
Ale vše dopadlo dobře. Naši se vrátili. Přivezli nám spoustu věcí a hraček Brácha chtěl skříňku, co hraje a já dostala ty brusle
Spoustu bombonů a čokolád, co jsme nikdy neviděli.
No a mamča si přivezla tenhle prstýnek s korálem. A vyprávěla, jak po něm dlouho toužila a když jí táta řekl: " Ušetřil jsem tady nějaké peníze, něco si vyber a půjdeme to koupit." Táta šel ráno do práce a mamča do města po výlohách a tam "HO" uviděla. No a v den odjezdu ho šli koupit. Asi byl hodně drahý, protože ho máma nosila jen v neděli
Ale budu si na něj muset zvyknout, pokaždé když s ho vezmu, vzpomenu na mamču a je mi tak nějak ouzko.
