Ve středu volá mamka: " Kdy se stavíš, brácha ti tu něco nechal."
"A co?"
()
" No přijď a uvidíš, je to na delší povídání."
V pátek po práci jsem se stavila. V bytě voněla skořice a sladké pečení.
"Co že v pátek pečete? Někoho čekáte?"
" No čekáme tebe a pekla jsem buchtu štěstí."
" Buchtu štěstí? "
" No stavil se tu Míra a přinesl těsto ze své buchty štěstí."
" Počkej pomalu... nějak tomu nerozumím."
" No říkala jsem ti, že je to na delší povídání.
Tak od začátku. Dostal od někoho trochu těsta na vatikánskou buchtu štěstí i s návodem jak se to dělá. Je to předpis na celý týden. Každý den něco přidáš a zamícháš. Sedmý den přidáš podle chuti rozinky, oříšky, čokoládu, jablka a upečeš to. Je z toho tohle." Mamča krájí voňavou buchtu.
"Jo a než jí upečeš, máš ji rozdělit na čtyři díly. Tři darovat a jeden upéct."
Ochutnávám ten zázrak, trochu moc sladké, ale voní po skořici a je vláčná. K hořkému kafi dobrá.
" No počkej mami, když tu byl brácha ve středu, dneska je pátek.... Jak to že jí máš pečenou?
" No já to trochu urychlila. Na co budu čekat?
" No počkej, jak pošleš recept? To jí k tomu musíš dát čtvrtinu těsta. Jako jsi to dostala ty. Tak to musíš předat dál."
"Žádné těsto mi nezbylo, všechno jsem upekla...."
" No takhle si šlapeš po štěstí
A tak si od našich odnáším nejen těsto na buchtu (díky brácho), ale i buchtu upečenou. Alespoň vím, co mě čeká. Určitě dám méně cukru.
Cestou přemýšlím, proč je to buchta štěstí....
Jestli proto, že si může pekařka dovolit dát do jedné buchty celkem 0,5 kila cukru...
Nebo to, že se rozdělíš a máš tři kamarádky....
A nebo, když sníš kousek tak sladké buchty, cukr tě nakopne k dobré náladě....
Uvidíme.
