Ondřej má narozeniny. Už je nějaký čas ženatý, mají svojí domácnost a koupí si co chtějí a potřebují. Takže jsem měla trochu problém s dárkem.
()
Nápadů bylo dost, ale po chvilce přemýšlení jsem je všechny zavrhla. Mám ještě dva dny,něž půjdeme přát. Courám městem koukám do výkladů, přemýšlím. Na náměstí před radnicí je obchod Káva –čaj. Je to jeden z mála odchodů, který se za 40 let nezměnil.(Možná víc) Pamatuji si ho jako holka s babičkou jsme tam chodily kupovat kávu pro paní doktorku. Babička řekla:" Jednu Kolumbii, to víte, jdu za paní doktorkou..." Tenkrát mi to přišlo jako nějaké zaklínadlo.
Potěšilo mě, že ve výloze měli stále vystavenou kávu a různé propriety k vaření kávy. Pomalu vcházím do vnitř, už na prvním schodě cítím známou vůni, čerstvě namleté kávy. Vcuclo mě to dovnitř.
Nic se tu za ta léta nezměnilo. Jen osazenstvo. Přivítala mě mladá prodavačka a hezky jsme si popovídaly. Je to teď podniková prodejna. APE Cafe.
Káv několik druhů. Nevěděla jsem jakou. Určitě na espresso, ale jestli strong nebo sweet, nebo exotik? Asi originál, nerada experimentuji. Paní prodavačka mi ukazuje dárkové balení pět balíčků kávy, po 100 gr a jsou v tom obsaženy všechny typy. Jéé, to by se mi líbilo pro Ondřeje k narozeninám.
Ale ještě to nekupuji, nechávám si čas na rozmyšlenou. Kupuji jen kávu domů a přeji děvčatům, ať se jim daří.
V den narozenin je rozhodnuto. Nepřišla jsem na nic lepšího a tak jdu pro pět druhů kávy. Doma to zabalím do velké krabice i s propagačním lístečkem. Ať si Ondřej počte.
Byli jsme pozváni na 16 hodinu.
Vejdeme do obýváku spojeným s kuchyní a na stole stojí pět balíčků kávy v černém obalu od firmy Ape Café.
Myslela jsem, že mě trefí. No nic nebudu nic říkat, než Ondřej krabici s dárkem rozbalí.
Povídáme si, přejeme, předáváme dárek.
Ondřej se ptá: "Kávu si dáte? Šel jsem do speciálky a měli poslední balíčky. Vzal jsem dárkové balení a můžete si vybrat. Originál, sweet, nebo exotik........"
To už po mě koukal i Jiřík, kroutím hlavou, aby zatím mlčel.
" Jo jasně ochutnáme, asi ten originál." Říkám potichu a trochu nešťastně.
Ondřej:" Měl jsem dneska trochu fofry, z práce vyzvednout dorty a koupit to kafe. Těším se, až si v klidu vypiju kafe."
" Ty jsi byl pro to kafe dneska?"
" No. Proč?"
" V kolik?"
" Lehce po třetí."
" Já tam byla lehce před třetí. Tak jsme se tam málem sťukli."
" Aha, hezká prodejna viď?"
" No. Rozbal si dárek."
Rozbaluje krabici a já čekám na reakci.
" Jé Simčo máme kilo kafe! Tak než odejdete, dáte si ještě jedno." Směje se Ondřej.
