Vrátím se asi rok nazpět.
Přišla k nám Hela do práce a byla celá ubrečená.
()
"Co se stalo?"
" No přišli jsme o Jasmínku." Mezi vzlyky vypráví, jak k nim na Vítkov přijela návštěva, s loveckým psem. No a pes Jasmínku zakousl.
Říkám:" To chce rychle nové koťátko."
" Nojo ale Jasmínka byla hezky zbarvená a druhé takové koťátko není."
"No tak najdeme hodně podobné."
Tím se rozjela akce: "Koťata"
Hledali jsme na FB, pročítali inzeráty, ptali se známých.... Každý den jsme porovnávali několik fotek koťátek s fotkou Jasmínky.
Dokonce i Jiřík se zapojil ( to vše bylo ještě před úrazem)
Konečně jsme našli koťátko hodně podobné. Hela mě popichuje:" Když si pojedu pro novou Jasmínku, vezmu jedno kotě pro tebe."
" Ne ne Jiřík nedovolí."
"Neboj když ho uvidí.....kočky si dovedou člověka získat."
Zkouším doma zavést řeč na téma kotě pro nás.
"Ani chlup k nám domů nepřijde." Dál to řešit nechci, vím, že to nemá smysl. Několikrát jsem zkoušela, že bych chtěla kočičku, když už nemůžu mít pejska.
Odpověď byla vždy NE.
Hela popichuje dál." Máš koupené mističky?"
"Helo nech toho, kočička k nám nesmí. Budu chodit se mazlit s Jasmínkou k vám."
Koťátko bylo malé, a tak se muselo asi 14 dní počkat. Nebylo ani z Liberce a tak se s paní řešilo, jak se k Heleně kotě dostane.
Jiřík říká:" Běž s Helou nakupovat, ať víš, co takové kotě potřebuje."
"?????"
" No jo jeden prcek přijde k nám domů. Hela mě přesvědčila, že ho moc chceš. Tak uvidíme jaký to bude s kotětem."
Nechce se mi tomu věřit....
Než jsme se vydaly nakupovat, Jiříkovi se stal ten úraz.
Já neměla nic jiného v hlavě než Jiříka a na ostatní zapomněla.
Asi týden po úraze, přišla Hela, že druhý den přijedou koťata.
"Jaký koťata? " Jsem v tu dobu fakt úplně mimo.
" No naše nová Jasmínka a pro tebe kocourek. Jirka ti ho objednal a zítra přijedou vlakem s paní."
Jejda, doma nic nemám. Ale nemám problém, hned z návštěvy z nemocnice, táhnu domů vše co si myslím, že bude kotě potřebovat.
Druhý den stojím před nádražím, Hela má trochu zpoždění a tak sama vyhlížím paní s košíkem nebo přepravkou. Paní přichází, nese malou přepravku. To se už žene i Hela.
Paní nám nejdříve chce říkat, jak koťata zatím krmit a na co jsou zvyklá. To už sedíme na bobku a koukáme do přepravky. Tam dvě chlupatá klubíčka. Jedno hodně barevné a jedno bílo-zrzavé.
Přendáváme je do přepravky, co přinesla Hela. A frčíme domů.
