Čita

Přináším kotě domů, v náručí. Je malinkaté a hrozně roztomilé. Co si s ním počnu? S takovým prckem? Jaký mu dám jméno? Bude se mu u nás líbit?

()

No začneme tím, že ho pustím doma na zem a nechám ho v klidu obejít celý byt. Trochu se bojí, jde pomalinku a čuchá.

Sednu si do křesla a dívám se. Je to možné? Je to naše koťátko? Prý je to kluk. Jaký mu dáme jméno?

Koťátko má byt očuchaný a lehá si za křeslo, kde sedím. Dávám mu na to místo krabici od bot vystlanou dekou. Stáčí se do klubíčka a vrní. Já asi ani spát nepůjdu, nemůžu se vynadívat.

Pomalinku ho začínám drbat a hladit. A tak začíná náš drbací příběh.

Jméno dostal Čita.

Přišla se podívat Edita, má kocourka delší dobu a tak radí...." Jak si ho od začátku naučíš, tak to bude. Nepouštěj ho do postele a hlavně, když bude doma sám zavři ho do předsíně. "

Moc se mi ty řeči nelíbí.... uvidíme.

První noc zavírám dveře do ložnice. Čita zůstává v předsíni. Má tam pelíšek i mističky s jídlem a vodou. Trochu mňauká, asi se mu stýská po mamince a sourozencích.

Ale do postele ho zatím pustit nechci.

V 5,30 škrábal na dveře. Tak jsem vstala. Dala mu kapsičku s voňavým jídlem. Sama bych ochutnala. Pak jsme si chvilku hráli.

Pak jsem si lehla na gauč a chtěla chvilku dospat. Přece nebudu v sobotu strašit tak brzo.

Čita vyskočil ke mně a nechal se drbat. Lehl si těsně ke mě a vrněl a vrněl, až jsme usnuli.