Tales | Výlet za tlačenkou

Podzimní výlet za tlačenkou

V pátek volal Jerry, ale Jiříkovi se nedovolal. Jiřík stále tvoří v garáži. Vzala jsem to já a Jerry říká :

"Jestli budete chtít můžeme zítra někam vyrazit, bude hezky, až 15 st."

" Jasně,jasně všechno vyřídím a zítra se ozveme"

()

Druhý den ráno po snídani v klidu popíjíme kafíčko a Jiříkovi zvoní telefon. "A máš to tady!" Volal Bulík, ale za stejným účelem. Vím, že tyhle telefonáty jsou na dlouho a tak jsem se oblíkla a vyrazila něco pokoupit s tím, že pokud pojedeme nebude to dřív než po obědě. V klidu si nakupuji, v tom telefon " jedeme za hodinu, hoď sebou" ...jasně prásknu s tím košíkem o zem a poutíkám domů 

Košíkem jsem nepráskla, ale zaplatila jsem ten poloviční nákup a šla domů a přemýšlela co na sebe a co s sebou.

Sraz byl opět na jedné z pump. Už tam stál Bulík s jedním novým skútrařem na Silvervingu. Po chvíli dorazil Jerry. Kluci nechali své batůžky doma a tak jsem byla holka jediná.

Jeli jsme do Stráže pro Jarina. Ten už byl nachystaný, takže se jen rozhodnout kam pojedeme a kdo nás povede.

Bulíkovy zazářily oči, pojedeme na Benecko a nakoupíme si tam tlačenku, sádlo,škvarky a jiné dobroty. Vychvaloval to tak dlouho, až jsme na to dostali taky chuť.

Tak jedeme směr Vrchlabí s několika zastávkami na cigárko a na pokochání krajinou.Bylo jasno a tak bylo vidět daleko. Opravdu nádhera.

Před Vrchlabí jsme trochu špatně odbočili a když to Bulík zjistil, říká: "Už se vracet nebudeme,vezmeme to přes kopec. Přijedeme tam z druhé strany." zasněné pohledy do krajiny a nezbytné foto a kopcem v zádech. Při té příležitosti se ptám, za jak dlouho tam budeme. Jiřík by měl jíst. Bulík na mě chvilku kouká a pak říká. " Tam se ale nenajíme, to je obchod, vy jste chtěli jíst?"

"Jo Bulíku chtěli jsme jíst, Jiřík musí jíst každé tři hodiny. A ostatní vypadají taky hladově"

"Jasně, jasně zastavíme v nějaké boudě na oběd." Ale většina boud byla zavřená, asi se připravovali na sezónu zimní-lyžařskou.

Asi po půl hodině jízdy jsme našli restauraci. Zaparkovali skútry. Jarin seskočil ze skútra a oběma nohama skočil do zvratků po někom. Začal chodit po patách a lamentovat" kdoví jak tu vaří, když mají tohle přes hospodou. Když se celý očistil v trávě, vešli jsme dovnitř. Taková normální restaurace s dřevěným vybavením. Za pípou stál takový malý klučina , tipovala bych nejvíc patnáct.Ještě si tak v duchu myslím, asi něčí dítě a hlídá tu pípu a pomáhá mamince servírce. Houby byla to obsluha. A jaká! Kdejaký číšník by se o něho mohl učit. Objednali jsme si nejdříve pití. Pak jsme nakoukli do jídelního lístku. Výběr asi z deseti hotových jídel. Super. Klukům se líbily výpečky a jen Bulík křičel všechno dvakrát! Já si objednala obalovaný květák a ten nový na silvouši menu.

Snědli jsme polívku a kluci dělali blbinky s čepicí s kačerem vyprávěli se různý historky.

Přinesli jídlo klukům ,ty dvojité výpečky byly fakt hromada. Pak přinesl mě ten květák a protože jsem neměla příbor vzala jsem jeden květáček do ruky a kousla do něj. "tohle přece není květák!" to je žampión. Ještě si děláme legraci, že je kuchař po včerejšku nějak unavený a šáhl vedle. Mě to až zas tak nevadí, když dostanu příbor, tak to sním. V tom u mě stojí ten malý číšník a takovým smutným hlasem mluví ke mně " PANÍ NEJEZTE MU TO" výbuch smíchu. okamžitě jsem strčila zbytek toho žampiónu do pusy a připažila, jako že já nic. Ty žampióny byly toho nového, co si dal menu.

Ale že se neozval? Všichni jsme ten jakokdyž květák očuchávali a dělali si legraci. Sačilo říct " to bude asi moje, já si dal žampióny" No hlavně, že se to vysvětlilo. pak přišel můj květák, ale byla ho hrozná hromada, že jsme to nedojedla. Kluci si o ode mě taky trochu zobli, ale že to nebylo maso moc jim to nejelo. Čísník když to odnášel, chtěl mi to zabalit domů. Já na to, že né, že jsme tu na skútrech a jedeme ještě něco nakupovat. A on na to:" Tak to dám pomocný síle, ta bude mít radost". No a zase výbuch smíchu. Když jsme si představili pomocnou sílu, jak dojídá ten nakousaný květák.

 Za barem prodávali nějaké CD s písničkami od Květoše Chrudoše. Tak kluci zase na číšníka:" co je to za CD? Puste to tam a kdo je to Květoš?" No Květoš jsem já. přiznal se ten malý číšníček. Ježiši co to má za rodiče, že mu dali takové jméno?? A tak se ho ptám, to se fakt tak jmenujete? No jmenuji se jinak, tohle je moje umělecké jméno na večer, když zpívám. A to už se smál s námi.

Pak nám tam pustil jednu písničku, opravdu hezky zpíval, ale bylo to takové to zamilované pro patnáctky. Ale hezké.Zaplatili jsme, rozloučili se s Květošem a pokračovali v jízdě.

Asi po deseti kilometrech stavíme v horách u takového hezkého domku s terasou a pan majitel už nás vyhlíží.

Ptám se Jarina, jak jste to tady vyčuchali? A on na to to jsme jeli takhle s Bulíkem kolem a vidíme sedící lidi na terase a pijí kafe. Tak zastavíme a aniž by jsme slezli ze skútrů, voláme , že nám taky uděláte kafe?

Pán koukl na paní, paní na pána a kývli, tak pojďte. teprve když kluci slezli ze strojů, sundali přilby a přišli blíž, zjistili, že nejsou v kavárně ale u někoho doma, na terase. 

No to už bylo ale kafe uvařené a ukázalo se že pan majitel vlastní taky motorku a jezdí s manželkou. Než vypili kafe, tak si hezky popovídali a pán je vzal dovnitř, kde má výrobnu dobrot od masa. Dělá tlačenky, drškovou,sádlo,škvarky, udí slaninu, nakládá okurky a feferonky a taky utopence. Zavařuje vepřové i hovězí maso.Takže kluci něco ochutnali, něco pokoupili a dneska byl ten výlet o tomhle.

Taky jsme ochutnali něco pokoupili a frčeli domů. Bylo už dost hodin a za chvíli zapadlo sluníčko a to už byla i zima.

Byl to hezký výlet a myslím, že se za Květošem ještě někdy vypravíme.

Z leva Jarin- B 650, ten nový na Silverwing, Jerry -B650,Bulik B650, F.ilous na T-Maxovi