Vzpomínka na loňské léto

Včera jsem vyzvedávala Viki z jesliček. Jdeme pomalu k tramvaji, z kopce dolů. Je vidět na silnici, jede bagr.

()

"Viki pospěš ujede nám bagr..."

Viki se směje, poznala vtip. A ještě v tramvaji se směje, že babička udělala vtip.

Doma to vypráví dědečkovi. A směje se na celé kolo.

Před rokem byla ještě zkoumavá, opatrná.

Vzpomínám si, jak jsme šli k nám pěšky. Bylo dost času. Viki jde podle plotu a zkoumá lístečky, které vykukují. Jedním okem jí pozoruji. Asi tuhle hru hrají se Simčou. Viki se zastaví u lístečku, prohlídne si ho a zeptá se "Pálí?" " Ne nepálí." Ještě jednou si ho prohlédne a pak ho utrhne.

Přejde k druhému lístečku. Stejná otázka " Pálí ?"

" Jo ten pálí, to je kopřiva." Stejně ho chce asi utrhnou a tak se ptá znova. " Pálí ?"

" Ano pálí... je to kopřiva."

"Kopčiva..." Zlehounka ho zkusí a spálí se. Jen vykulí oči, ale je potichu- nepláče.

Ten den už lístečky nezkoumáme.

Obědváme. Uvařila jsem gulášovou polívku. Moc jsem jí nekořenila, mě to nevadí, že je jalová a dědečkovi jsem jí připepřila do mističky. Voláme Jiříka k obědu, než si sundá montérky a umyje ruce, začínáme s Viki jíst. Viki polívka chutná a má ji rychle snědenou. Já se taky neloudám, jediný kde se loudá je děda. Ještě ani nesedí u stolu.

No nic jdu nandat druhé jídlo do kuchyně. Slyším, jak Viki vstává od stolu. Volám na ni.

" Sedni si, už nesu rajskou s kolínkama. "

Jdu z kuchyně a nestačím se divit. Jiřík u stolu ještě není a Viki sedí u jeho misky a dává si lžící plnou polívky do pusy. Je zbytečné reagovat. Viki ani pusu nezavře. Vykulí oči a smaží se říct:

"Kopčiva.... pálí..." Pak polívku vyplivne. Musím se smát.

" Ne kopřiva, ale pepř. A byla to dědy polívka."

"Pepč a pálí."

" Jojo pepř pálí. "