Rok se překulil. Jiřík chtěl oslavu, jako že první narozeniny.
()
" No a kde to uděláme? V jaké restauraci, nebo je chceš všechny domů? A koho pozveme? A co jim nabídneme?"
Jiřík na to: " Nevím, nevím, nevím..."
" Aha." Zamyslela jsem se a po týdnu jsme měla jasno, restaurace co nejblíže našemu domu. Pozvat všechny.
Co dáme na stůl se dohodneme s kuchařem.
Restaurace vybrána. Servírka se nás ptá: "A kolik vás bude? "
"No to právě ještě nevíme." Počítám nahlas:" My dva, naši kluci s děvčaty....tak minimálně šest, tak asi deset- patnáct."
"Dobře připravím tři stoly k sobě. Jídlo si domluvte přímo s kuchařem."
Kuchař nám dobře poradil, žádné obložené mísy nebo chlebíčky. Mísu řízečků s dipy a zeleninový salát. Když zbudou řízečky můžeme si je vzít domů a jíst je celý týden.
Vyrobila jsem pozvánku a rozeslal na všechny strany. Rodině, kamarádům, motorářům, bývalým spoluzaměstnancům...s tím, že mi mají dát vědět, jestli se zúčastní.
První reakce byla od Pavlíka z Děčína. "My nepřijedeme je to všední den..."
"No ale je to odpoledne a i kdybyste přijeli navečer na otočku... Jiřík by měl velkou radost."
"Ne nezlob se nepřijedeme."
Nějak mi to vzalo nadšení, cokoliv dělat. Nebo jsem se spíš bála, že opravdu nikdo nepřijde.
Pak mi chodili dotazy: " Co máme Jiříkovi přinést, když má ty narozeniny?"
" Nic je to jen setkání a poděkování, vám všem, co jste nás podrželi v těžké chvíli."
Účast potvrdili asi čtyři páry kamarádů. Nebudeme tam sedět sami.:-)
Ve čtvrtek jsem se vzbudila nějak brzo. Nemůžu spát. Co se mi to zdálo? Už vím, že na oslavě nebude na stole nic sladkého. Celý dort je blbost. Kousky dortů nevím kolik. Krájený koláč vypadá blbě. No nic upeču pár větších svatebních koláčků. Čas na to mám.
Je odpoledne, jdeme s krabicí koláčů a se staženým žaludkem do restaurace. Stoly máme "připravené" na terase. Je krásný slunný den. Koláčky dávám servírce.
Na stolech se mi něco nelíbí. Je to oslava. A není tu ani vázička ani ubrus, ani příbory ba ani ubrousky. Jen stoly. Jdu za servírkou a žádám jí do doplnění, aby to trochu vypadalo. Ukazuje na příruční stolek, jakože vše je tam a připravené až přijdou hosti. Ale já chci, aby ten stůl nějak vypadal, než přijdou hosti. A tak chvilku běhám a roznáším.... Koláčky aranžuji na talířky. Není to úplně ono, ale není ten stůl tak holý. Sedám si vedle Jiříka. Ten má strach v očích: "Přijde někdo?"
Mám půjčený Gou Pro (foťák) a tak se bavím focením nás dvou, více méně se s ním učím zacházet.
Jiřík mi připíná "medaile" za trpělivost, za výživu, za statečnost... nevím, jestli všechny unesu
V dáli vidím tři známé tváře. To není možné, pražáci... Roger, Káča i s Fíkem. Stojím a jen čučím. Účast nepotvrdili, prý aby to bylo překvapení... to se jim povedlo. Jiřík po nich skočil, div je neumačkal. Sedli jsme si a povídali. Ani jsme si to nestačili říct vše a už se hrnuli další.
Karel s Ivetkou, Jana s Marčou, Petra, Harry, naše účetní Marcelka, Šelbič s Verčou, Jerry, Zbyňďa s Petrou, Asa s Martinou a s děvčaty, Dianka s Fandou, Andrea s Tomášem, Zuzka... to jsme už museli přišupovat stoly.Pak ještě dorazil Ondřej se Simčou a s Viki, a Jiřík s Lucinkou. Zase jsme přišoupli stoly.
Volal TomasO, že nestíhá a že se omlouvá, i to bylo hezké, že zavolal. A Jiříka trochu povzbudil.
Po řízečkách se jen zaprášilo a tak jsme objednali ještě jednu mísu. Koláčky chválili, ale taky mizely nějak rychle.
Někteří šli rovnou z práce a tak si dávali plnohodnotné jídlo.
Bylo to super, moc hezká oslava. Jiřík dostal i spoustu dárků. Já několik kytek
