Zjistila jsem, že mám ráda snídaně. Někdo ráno nemůže jíst, někdo jen pije.
()
Já mám ráda, když je na stole ode všeho. A hlavně teplá káva. Voňavá, teplá...
Když byl Jiřík v nemocnici, nesnídala jsem. Ani mě to nenapadlo...byla jsem ráda, že jsem se vymotala z bytu do práce. Cestou jsem si koupila housku a na zastávce autobusu jí někdy snědla. Někdy jsem jí celý den nosila sem, tam.
Když Jiřík mohl začít jíst, nosila jsem mu domácí stravu. Poradil mi to doktor, spíš doporučil, aby rychleji přibíral. A taky když Jiřík viděl, co vaří, byl rád, když mě viděl ve dveřích s kastrůlkama. Je prostě mlsný a jen tak něco nesní.
Většinou jsme obědvali spolu. Jiřík jedl a já přemýšlela, co uvařím na druhý den.
Někdy jsem se zdržela i na večeři.
Domů jsem přicházela unavená a chuť na jídlo žádná. Šla jsem většinou hned spát.
Ráno jsem vzpomínala, jak jsme snídávali v hotelech... ve Španělsku, v Itálii, na dovolené. Nebo v Německu na pracovních schůzkách. Káva voněla po celém hotelu, teplé houstičky, někdy opečená slanina. Bílý jogurt a lžičku marmelády divokých třešní.
Nikam se nespěchalo, jen tak se sedělo a vychutnávala se káva a dobroty.
To mi chybělo nejvíc, když byl Jiřík v nemocnici....a že tam byl dlouho... dlouho.
Dneska si to užíváme, na snídani vynosím vše co najdu v lednici. Koupila jsem na to takový košíček, abych si neuběhala nohy. Tak vše narovnám, uvařím čaj, kávu s teplým mlékem. Nakrájím chleba , narovnám housky. Pak si sedneme naproti sobě s Jiříkem a pomalu snídáme....
Do Nového roku vám přeji, ať máte na stole samé dobroty a hlavně ať máte s kým si ke stolu sednout
