Čita

Čita chodí všude za mnou. Do kuchyně, tam loudí laskominy.

()

Do pokoje, tam si hrajeme, do ložnice, už ví, že se tam chodí spát. Do koupelny. Někdy sedí před vanou na malé židličce a pozoruje mě.

Někdy si vyskočí v koupelně na skříňku, tam si lehne a spí. To se mnou nejde do ložnice, ale přijde až za chvíli.

Ten den nepřišel, pomyslela jsem si, že by se urazil? Urážejí se kočky?

No až bude chtít přijde.

Nakoukl do ložnice Jiřík:" Máš tu Čiťouše ?

"Nemám, je v koupelně"

Asi za hodinu přijde Jiřík : "V koupelně není...."

"No tak se někam schoval, nemusí být pořád s námi. Nech ho on přijde, až bude chtít."

Asi za hodinu jde Jiřík spát a budí mě. "Ten kocour doma není."

"A kde by asi byl?"

"No to nevím, ale všude jsem hledal."

"I do šuplíku ses díval?" dělám si legraci.

Po chvíli vstávám a hledám taky. Kdy jsi ho viděl naposledy?

"Kolem deváté, jak jsi se koupala."

Teď je jedna po půlnoci. Tak dlouho se nikdy neschovával. Kde může být? Lezli jsme po čtyřech, otvírali skříně, šuplíky ...volali, chrastili pytlíčkem dobrot. Čita nikde.

"A nemůže být na chodbě, za hlavními dveřmi ?"

"Jak by se tam dostal, jsme od pěti doma a dveře jsme neotvírali."

Stejně mi to nedá a dveře otvírám. Slyším tiché zakňourání a musím uskočit, aby mě Čita neporazil, jak vlítl do bytu. Nooo našel se.

Uháněl rovnou do postele a tisknul se k nám.

Přemýšlím jak se to mohlo stát a jak dlouho na té chodbě byl.

Pak si Jiřík vzpomněl. Jo houkla nám pod okny sanita a já neviděl pro koho přijeli a tak jsem otevřel dveře ... jenom malinko....abych viděl kam saniťáci jdou.

"Ty už ani tu kočku neuhlídáš"

Čita se z toho taky ponaučil a už nezdrhá, jak se otevřou hlavní dveře. Maximálně si sedne sousedům na rohožku a jedním okem kontroluje dveře, jestli se nezavírají.