Prodloužený víkend na Šumavě
Jednoho dne jsem dostala soukromou zprávu na fóru, kde se domlouváme, kam vyjedeme na skútrech a řeší se tam různé technické věci...zjednodušeně mi přišla zpráva od Ilony, jestli bychom s nimi nejeli na týden na Šumavu. Docela nás to překvapilo, né že bychom nedostávali různé nabídky a nejezdili kamkoli a kdykoliv. Spíš nás překvapilo, že se nám ozvali zrovna Ilona s Járou.
()
Známe se ze skútr srazů, patří mezi takové ty klidnější členy, na srazech spíše poslouchají a nepatří mezi ty křiklouny, kterých je hned všude plno a nestačí jim hospoda.
Doma jsme to probírali, jestli máme ještě nějakou dovolenou a jestli pojedeme. Šumava nás lákala,ale dovolené už moc nebylo. Takže jsme se domluvili, že přijedeme ve středu po práci a zůstaneme do soboty. Ilona nám poslala nějaké fotky objektu, kde budeme bydlet. Bylo to takové jihočeské stavení, kde se projede velikou bránou, zavřou se dveře a jste v jiném světě. To my ze severu neznáme. Popořadě....
Ve středu jsme jeli nabalení už do práce, abychom se moc nezdržovali a mohli hned vyrazit .Takže kolem 15,30 jsme nasedli a frčeli směr jižní Čechy. GPS hlásila, že tam budeme ve 20 hodin.Cestou jsme zastavili na kafe a cigárko a hlavně jsme se hlásili Iloně, jak pokračujeme v krasojízdě.
Už se setmělo a my vjížděli do Horní Plané. Na jedné křižovatce na nás čekala Ilona na svém stroji. Bylo to milé, že nám přijela naproti. Jára svůj stroj nenastartoval a tak zůstal na statku a udržoval oheň v krbu. Připravili nám i večeři. Byl špíz, Jiříkovi bez cibule a zeleniny. A já se vším všudy a samozřejmě pivko. Prošli jsme celý barák, který jsme měli k dispozici, nádhera. Dřevěné stropy, dřevěný nábytek, plně vybavená kuchyň. hezká zahrada a hlavně zahradní gril, zastřešený a útulně zařízený.
Pojedli jsme, popili , probrali jak se nám jelo a šlo se spát. Měli jsme krásný pokojíček a velikou postelí a duchnou. Moc dobře se nám tam spalo. Ráno super snídaně, jako na zámku. snídali jsme v jídelně u velikého stolu na stříbrných velkých talířích. když viděla Ilona ten náš údiv, pokrčila rameny a řekl:" To tady všude je....majitelé jsou starší manželé z Švýcarska." Luxusně jsme se nasnídali. Potom po bližším ohledání kuchyně jsme našli javorový sirup. Já ho ještě nikdy neochutnala a tak jsem ho zkusila. Hmm. Hned mě napadly palačinky s javorovým sirupem J
Po snídani jsme se dohodli, že zajedeme s Járou do servisu. Aby mu prohlídli skútříka. Abychom mohli bez obav jezdit na výlety. Cestou zpět jsme se zastavili ve městě, trochu jsme se prošli a dali si pozdní oběd. Něco jsme nakoupili i na večer, nějaké masíčko na grilování a pivo. A hlavně na ty palačinky.
Večer přijeli ještě Hedo s Efčou .To jsou další členové naší " velké skútrařské rodiny" Přijeli autem, protože měli s sebou psa Manyho. A hlavně přivezli nějakou speciální mouku na pečení chleba pro Ilču. Když jsme viděli tu hromadu začali jsme se chechtat, "Kam to Ilono narveš ?" "Ještě, že jste tady dvěma skútrama" Ilona na to :" Kdybych tady měla nechat několik kusů oblečení, mouku tu nenechám...:-)"
Přesunuli jsme se na grilování a dobrou večeři. Vyprávěli jsme si různé historky z našeho života. Smáli jsme se dlouho do noci. Mezi jiném jsem se ptala Ilony jak přišli na to, že řeknou nám abychom jeli s nimi? Odpověď nás potěšila. Vy jste taková naše skupina, nespěcháte nikam, máte rádi dobré kafe, Jiřík kouří a nejezdíte zbytečně rychle....a myslím, že si máme co říct. Bylo to opravdu milé. Měla jsem za to , že jsme nějací náhradníci, že prostě jejich kamarádi nemohli a tak řekli nám. A ono to bylo tak, že my jsme byli ti kamarádi. :-)
Naplánovali výlet na další den a šli spát. Jeli jsme na skútříkach a Hedo s Efčou a s Manym autem. Domluvili jsme se, že se projdeme kolem Švancemberského kanálu. Šli jsme chvilku lesem a Manymu se to moc líbilo. Lítal po lese a byl šťastný. Ať jsme hledali, jak hledali po kanálu ani stopa. Že jdeme dobře nám potvrdil až Many, když skočil do "škarpy" a vylezl mokrý a trochu smrděl. Prošli jsme se ještě kousek a pak jsme to otočili zpět na parkoviště a někam na oběd.
Jeli jsme kolem reklamní tabule na nějakou restauraci a lákali nás na bramborové knedlíky plněné s uzeným. A bylo to jasné.... zastavili jsme, zaparkovali a usadili a čekali co nám bude nabídnuto k obědu. Přišla servírka s jídelním lístkem, ale knedlíky nebyly. Trochu nás to rozhodilo.:-(
Někdo si objednal guláš, někdo těstoviny a Hedo sladké plněné taštičky. Ty jsme museli vrátit byly lehce nedovařené a tak nás přešla chuť si dávat něco navíc. Zaplatili jsme a sunuli se dál.Když jsme večer nakupovali na večeři, Efča začala zase o těch knedlíkách. " Já mám na ně prostě chuť a tak si je udělám". Spočítali jsme strávníky a nakoupili mražené knedlíky s uzeným masem, špenát a samozřejmě pivo.
Přijeli jsme na statek a Efča se na to vrhla a za půl hodiny už voněla večeře. Jiřík tradičně bez cibule.
Potom jsme se přesunuli do zahradní stavby s krbem a povídali si a smáli se. Jen Many nebyl moc spokojený. Sice dostal kus z večeře i s pivem, ale chtěl spát a byla mu asi zima. Pořád se cpal Efče na klín. Asi si myslel, že se tam vejde a že ho Efča pochová a že jí bude spát na klíně. Ale nějak pořád padal. Buď jedna noha a nebo hlava. Efča to vyřešila dekou na zemi a Many byl spokojený, spal až chrápal. :-)
Probudili jsme se do kouzelného rána...
Domů se nám moc nechtělo.... ale byla sobota a museli jsme se přesunout domů.
Rozloučili jsme se se slovy, že by nebylo špatné to příští rok zopakovat. A prošmejdit Šumavu zase o kousek dál. Počasí nám přálo a byly to opravdu hezky strávené dny.