Tales | Výlet do MB

Jiřík byl na vyšetření očí. Dostal žádanku na hlubší vyšetření, které dělají jen v MB.

No tak to nějak naplánujeme, nejdříve se tam objednej. A pak se poptáme, kdo tě tam odveze.

Datum byl stanovený, čas taky. Jen na odvoz neměl nikdo čas. Bylo to ve všední den a v 10,30

Nabízel se táta, sice prý nemá zimní gumy, ale že prý by to tolik vadit nemělo, když není sníh.

No nevím, jestli můžu chtít po 81letým pánovi chtít takovou cestu.

Naše auto je ještě stále rozebrané, takže to taky nepřipadalo v úvahu.

No nic mrknu na autobus. Jak je možné, že tam nejezdí přímý autobus? Vyběhla mi stránka i se třemi přestupy. Kolik to je km do MB... 40?

No nic mrknu na vlak. I když, Jiřík bude mít řeči,že vlakem jel naposledy z vojny.

Nebylo to o moc lepší. No nic trochu popřemýšlím a nějak to zkombinuji. Ještě,že je objednán na 10,30 a nemusíme vstávat v šest hodin ráno.

Tak jo trasa naplánovaná. Jedeme vlakem v 9, s jedním přestupem v Turnově. A zpět autobusem na přímo.

Volá mi máma :" Tak kdo Jiříka veze na to vyšetření?"

"Nikdo jedeme vlakem a autobusem."

"To mi neříkej, tolik aut v rodině a nikdo ho tam nemůže odvést?"

" Už to neřeš, pojedu s Jiříkem já a pojmeme to jako výlet. Jiřík bude mít určitě rozkapané oči. A tak se půjdeme podívat do obchoďáku a určitě se mu bude líbit vše, na co ukážu."

" Ta jsi potvora."

" Já? Z výletu si náš přivést nějaký dárek, ne?"

Cesta vlakem ubíhala rychle. Přestup byl také v pohodě. V MB na konečné jsme vystoupili. Připadali jsme si jak na konci světa. No nic vytáhla jsem pro tyto případy mapku. Cesta z nádraží do nemocnice- pěšky. Googel píše šest minut pešky, tak jdeme.

Jediným možným směrem, byli jsme na konci poslední ulice v MB.

Úkol jedna najít civilizaci, ostatní bude brnkačka. Máme mapu.

Šli jsme asi 10 minut, Jiřík pořád vzdychal, že přijdeme pozdě. Já ho popoháněla aby rychleji zapichoval hůl.

Konečně jsme uviděla spěchající paní na druhé straně chodníku. Toho se musí využít, alespoň aby nám potvrdila směr, i když jinam jsme jít nemohli.

Volám:" Dobrý den, jdeme správným směrem do nemocnice?" Paní nereaguje, ale je to naše možná jediná příležitost a tak se nadechuji a volám znova. Paní přikyvuje a spěchá dál.

Po chvilce zase volá paní na nás: Je to daleko, pojďte raději na autobus. Přecházíme silnici k zastávce. Ptáme se dál" Můžeme si koupit lístek v autobuse? A kolik je to zastávek? Mapa píše šest minut pešky a my už pochodujeme 10 ! "

" No autobus to sice trochu objíždí, ale vystoupíte téměř u nemocnice" To už nastupujeme do autobusu. Hodná paní počítá zastávky. Sedm zastávek." Jé to nám řeknete, až budeme mít vystupovat, že jo,?

" Já budu vystupovat dříve než vy."

" Jé tak pojeďte pár zastávek s námi a pak se vrátíte." Laškuje Jiřík a nějak mu přestalo vadit, že jedeme pozdě.

" Nene nám v troubě maso, musím domů."

" Tak to my jdeme s vámi, my slyšíme na maso v troubě."

Paní se loučí a vystupuje.

Po dvou zastávkách vystupujeme i my. Jiřík už zase bručí, že jdeme pozdě.

Chvíli čekáme v čekárně, po chvilce se Jiřík domlouvá se sestřičkou, že když jsme přišli o 10 minut déle, musíme počkat. Jdu do kantýny něco koupit k jídlu a k pití.

Čekání nebylo dlouhé a vyšetření bylo asi na 5 minut. Jiřík dostal barevný obrázek svých očí a mohli jsme jít na oběd. Jen mě zarazilo na obrázků pár vykřičníků. Ale víc mu prý řekne jeho doktorka. No dobře teď si s tím hlavu lámat nebudeme. Jdeme na dobrý oběd a pak ten obchoďák. I když Jiřík rozkapané oči neměl.

Oběd byl dobrý, obchoďák jsme prošmejdili, byl menší než u nás. Koupili jsme Viki pár drobností a já si vybrala boty.

Cesta autobusem už byla v pohodě, autobus nás odvezl skoro před dům.

Jen jsme byli utahaní z celodenního výletu.

Jo doma jsem ještě jednou koukala na tu mapku. Nebylo mi to nějak jasné. A zjistila jsem, že jsme měli přesednout na městský vlak a pak bychom opravdu vystoupili 6 minut pěšky od nemocnice.