Viki bojovnice

Jdu pro Viki do školky. Táhneme medvěda a kočku, plyšáky bez kterých se asi ve školce neobejde.

()

V pondělí měla jen jednoho plyšáka, nevím, proč dneska musí mít dva.

"Aby nebylo medvídkovi doma smutno, víš."

No už to vím a jen jsem v duchu projela Viki pokojíček a jsem ráda, že nesu jen dva plyšáky a batoh.

Cestou potřebuji něco nakoupit, jen něco málo k snídani. Vytahuji z kabelky tašku a snažím se toho co nejvíc nacpat do tašky. Medvěd ale dělá stále problémy.

"Viki medvěda poneseš ty."

Jdeme přes obchoďák. Viděla jsem tam hezké tričko a Viki bude mít svátek. Nejsem si jistá velikostí.

Pokládám tašku a batoh na zem pod věšák s tričkami a šatičkami. Medvěda usazujeme na tašku, je totiž bílý. Vyberu tričko, moc hezké s našitými kytičkami. Nejdeme do kabinky, bude to šup- šup. Musím položit i kabelku. Pomáhám Viki z bundy a svetru. Zkoušíme tričko. Pokukuji po kabelce. Nohou kabelku zašupuji ještě dál za tašku. Zkoušíme jinou velikost.. Né to první je ono. Dávám ho zpět na ramínko. Viki nechávám hlídat lágr a jdu se podívat ještě z druhé strany.

Mají tu i hezké šatičky.

" Viki líbily by se ti tyhle nebo tyhle. No zkusíme oboje. Vybrané tričko věším na věšáček mezi  šaty. Blbneme tam se šatama. Motá se tam nějaká paní a tak víc koukám po tašce a kabelce. Už jsme obě ze zkoušení vyčerpané. Šaty se Viki nelíbí a tak je dávám zpět na ramínko a na věšák.

Tak koupíme jen to kytičkové tričko?"

"Jo."

"Tak se oblíkej, já poberu tašku, kabelku, batoh, medvěda a to tričko, co chceme koupit. Čučím na věšák, kam jsem triko pověsila a není tam. To jsem blázen obcházím kolem a hledám. Viki se mezi tím ustrojila a tak se ptám: " Nevidíš, někde to tričko?"

Viki kouká a pak rozzlobeně říká: "Ta paní nám ho určitě čmajzla."

Nevím, jestli se mám smát. Ale v tom jde kolem ta paní a opravdu drží v ruce naše tričko. Viki na ní pokřikuje to je našeee tričkooo.  Ale paní nereaguje a jde k pokladnám. Viki jí chce pronásledovat a asi by jí to pěkně vycinkala, že nám ukradla tričko. Musím jí brzdit.

Vysvětlují jí, že to byla asi moje chyba, že jsem to triko neměla věšet mezi jiné věci. Viki se projevila jako bojovnice a pořád chtěla jít za paní.

"Pojď, podíváme se, jestli tu nebude ještě jedno." Jako na potvoru v té velikosti nebylo. Tak jsem sáhla po jiné barvě, ale Viki chtěla to "svoje". Abych to nějak ukončila, vzala jsem stejné, co jsme měly vybrané, ale o číslo větší. A už bez zkoušení. Cestou k pokladně jsem ještě chytla jedny šatičky s pejskem. Potřebovala jsem se nějak uklidnit.

Příště půjdeme raději z celým cirkusem raději do kabinky.