Tajemství

Říká se, že se nemáme těšit. Že to vše může dopadnout jinak, než jsme si to vysnili.

()

Ale co by to bylo za život bez těšení a snění?

Šmejdím po netu, čím bychom si zpříjemnili sobotu. Narazila jsem na divadlo, kde obnovili muzikál Tajemství od Daniela Landy. Když ho dávali poprvé, nějak jsme to prošvihli. Poskočila jsem radostí.

Rychle zarezervovat lístky, hrají to jen dva dny. Otevřu stránku s výběrem míst v hledišti. Myslela jsem, že mě trefí, vše bylo zaškrtáno – obsazeno... ani jedno místečko.

No zkusím druhý den, ale bylo to to samé – obsazeno. Měla jsem vztek, že jsem nešmejdila dřív.

No ještě jednou mrknu na tu sobotu ...nevěřím svým očím. Dvě místa v šesté řadě, uprostřed. Musel ty lístky někdo vrátit anebo si toho zarezervoval víc a teď to zrušil. Myslela jsem, že rozlomím klávesnici, jak jsem do ní bušila. Já je chci, já je chci.

Né tak to nebylo, ale srdce mi bušilo. Než jsme je zaškrtala a proběhla rezervace.

Dva měsíce těšení, písničky jsme znali a tak jsme si je několikrát zazpívali s CD.

Konečně přišla TA sobota. Ještě jsme stihli před divadlem pizzu s Lusedem. Hezky jsme si popovídali, pak malou procházku k divadlu. Rozloučili jsme se s kamarádem a vklouzli do kultury.

Místa úplně úžasná, jeviště jako na dlani.

Začali zpívat a já v duchu s nimi. Tetelila jsem se radostí. Trochu mě mrzelo, že tam nebude přímo Landa.

Pak se změnily na jevišti kulisy a já ztuhla. Cítila jsem, že i Jiřík se napružil.

Na scéně operační sál....sakra. Dýchej, nic se neděje .... Jsi v divadle...

Chytám ruku Jiříka, ale stejně mi tečou slzy. To snad není možné. Za pár měsíců to budou dva roky od té nehody. Vše dopadlo nejlépe, jak mohlo a mě to stále tak bere?

Navíc sedíme uprostřed, takže nemůžeme ani odejít. Jen sedíme a brečíme.

Kulisy se zase mění, utírám slzy... to budu vypadat, až rozsvítí.

Ale stejně mi srdce buší, nemysli na to, co bylo, soustřeď se na herce!

Zpívají mojí oblíbenou písničku, ale zpívat mi nejde, mám skousnuté zuby.

Scéna na operačním sále byla ještě ke konci přestavení, ale už to nebylo tak silné. Jen jsme se drželi za ruce a čekali, až to skončí.

Herci úžasní, zpívali nádherně. Jen jsme neznali do detailu příběh Tajemství.

No nelituji toho, že jsme jeli a viděli. Jen mě překvapilo, jak malinko stačí, aby nás myšlenky a prožitky vrátily zpět. Někdy i tam co nechceme a myslíme si, že jsme vše zvládli a ošklivé prožitky zasunuly hodně hluboko.