Jiřík chodí v pátek s kluky na pivo. No pivu moc nedá, spíš chodí na klučičí řeči.
()
V pátek mu volá kamarád, že tenhle pátek pivo nebude. Jiřík byl večer nějak zasmušilý. Ptám se: "Jsi smutný, že jste nešli na pivo? A nechceš jít se mnou? Já vím, jsem slabá náplast, ale můžeme to spojit s večeří."
Nápad přijat skoro s jásotem.
Nejdeme daleko, do nejbližší restaurace, kam občas zajdeme na jídlo. S Jiříkovým jídlem je to trochu složité a tak máme vytipovaných pár restaurací, kde nemají problém se změnou jídla.
Je úplně plná restaurace, jen hučí. Ani místečko. No nic půjdeme domů a namažeme si chleba. Na poslední chvíli jsem si všimla, že u malého stolu se zvedají. Chvilku počkáme a sedáme si ještě na teplé židle.
Jiřík kýve, že si dáme pivo. Vybíráme jídlo. Vím, že si Jiřík z jídelníčku nevybere a tak se o to nesnažím ani já. Já si vybrala hodně čerstvé zeleniny a kousky hovězího.
Přichází číšník, nevím, jestli si nás pamatuje, ale Jiřík s ním tak mluví. Začne mu popisovat jídlo, jak by si ho představoval. Číšník není vůbec nervózní, naopak se usmívá a za ním jako by i restaurace přestala hučet. Jako by se zastavil čas. Já mám co dělat abych nečučela s otevřenou pusou. Jiřík: " Dal bych si hovězí, ale hodně rozmlátit a propéct – propálit, takové mrtvé maso, bez zeleniny, jen s tím hnědým štiplavým sosem, a asi hranolky...jo a tatarku."
Číšník bere tužku, ale Jiříka nepíchá do oka, ale dělá si poznámky.
"A co ještě vajíčko na tu roštěnou?" usmívá se číšník
" Výborný nápad." Jiříkovi září oči.
Číšník odchází a restaurace zase hučí jako úl.
Jídlo víc než výborné. Asi po hodině platíme. Chceme kuchaři poslat pivo, nebo co pije. Ale číšník s úsměvem "Jen nám ho nerozmazlujte."
Spočítal nám útratu na 392 korun. Dávám mu čtyřista a poznamenala jsem:
"To jste si to špatně spočítal."
" Jen pokrčí rameny, "No co 392 odevzdám majiteli a 8. - korun si nechám.
Smějeme se a cvakám na stůl padesátikorunu pro vzornou obsluhu a šikovného kuchaře.
