Příprava narozenin

V březnu mají rodiče narozeniny. Před rokem měl táta 80tiny, ale nechtěl je slavit.

()

A se slovy "Kdo přijde, přijde." ukončil debatu. Chodili jsme mu přát postupně 14 dní.

Tento rok měla 80tiny mamka. A chtěla oslavu a všechny kolem sebe. Nabídla jsem se s pomocí. Nejhorší bylo určit datum, aby měli všichni volno. A mohli se zúčastnit.

Druhý oříšek byl, kde oslavu uspořádat. První návrh byl Z.latý lev. Táta měl k tomu připomínky, že co ho zrekonstruovali, není to ono. Tak se vymýšleli jiné varianty.

V K.onírně nás posledně zklamali. A restaurací, co mají salonek a dobře vaří, tu moc není.

Plánovali jsme i co na sebe. Mamka si chtěla koupit novou halenku. Něco nového, z čeho by měla radost. Domlouvaly jsme se, že se zajdeme podívat do pár obchodů.

Mezitím byli rodiče v restauraci R.epre-Rupre.

Obhlédli restauraci, dali si jídlo. A myslím, že jediné pozitivní řekli, že měly dost hranolků. 

Táta posílal vzkaz kuchaři, že měl rozmočené hranolky a že by je měli dávat na zvláštní talířek.

Když jsem se ptala mamky, kdy se půjdeme podívat na tu halenku.

Řekla jen: "Asi si jí kupovat nebudu."

Bylo to divné a znělo to zklamaně. Doma jsem o tom přemýšlela a přišlo mi, že do takového podniku nová halenka není třeba. 

No jasně. Mamce se tam nelíbilo a neřekla to nahlas.

Příští návštěvu domlouváme dort. Mamka chce Švarcvaldský.

"Zajdu do cukrárny a objednám. Mami zajdeme se podívat do toho Zlaťáku, nikomu nic neříkej. Okoukneme to, dáme si kafe a uvidíme. Ať máme srovnání." 

Sešly jsme se ve městě. Pomalu přicházíme ke Zlaťáku. Ani nevím, kudy se teď vchází, jsou tam dva vchody, Volíme ten s míň schody. Vcházíme rovnou do restaurace. Interiér na nás působí hezky, skoro vznešeně.

Servírka se nás ptá, jestli budeme jíst.

No nebudeme to zdržovat a chceme mluvit s někým, kdo by nám podal veškeré informace. Servírka nás usadí do kavárny s knihovnou. A jde pro manažera.

Chvilku čekáme, alespoň máme čas se rozhlédnout.

Když se dělo něco důležitého vždy to bylo v Z.latém lvu. Moje svatba, bráchova svatba, našich kulaté narozeniny. Z.latý lev je naše srdcovka. A cítila jsem to i z mamky.

Přišel manažer, podal nám ruku a já s ním jednala na rovinu.

Ptám se: "Byl volný salonek?" ... "Byl."

"Upravil byste menu, podle našeho přání?"... "Není problém. "

"Můžeme přinést dort?"... " Jistě. "

Na všem jsme se dohodli. Ještě chvíli jsme si povídali o tom, jak se změnilo pohostinství a chutě hostů.

Pomalu odcházíme. Mamka říká: "Líbilo by se mi to i v restauraci. Nevím kolik nás bude a abychom jsme se v salónku nehledali."

Pan manažer "Jistě vyberte si místo a my tam tabuli postavíme." Mamce se to líbilo pod zrcadlem.

Manažer nás vyprovodil až ven, chybělo jen ruky políbení  

Jdeme pomalu k tramvaji a mamka se usmívá a potichu říká: "Tak už si jen koupit tu halenku."

V duchu se usmívám. Mamka je asi spokojená.

"Počítáš s tím, že to bude v Z.latém lvu dražší?  Manažer nám pošle kalkulaci, ale bude nás 14 -16. To je skoro jako svatba."

"Přijde mi důchod a tak ho roztočíme." 

Na menu jsme objednaly šunkové rolky s křenem. A hlavní chod vepřovou panenku ve slanině s hranolky a byl nám doporučen malý salát.

Přišel emailem rozpočet a zdálo se mi to divné, počítala jsem vyšší cenu. Vyměnili jsme si pár emailů a názorů. Navýšili jsme gramáž masa a vše odsouhlasili.

Volala mamka: "Myslíme si s tátou, že jeden dort bude málo. Asi přikoupíme rolády v G. No jo, ale někdo dostane dort a někdo roládu? To by bylo hloupé. Můžeš tedy objednat ještě jeden dort?"

"Jasně zajdu tam, ještě je čas."

V cukrárně mě zpovídají: "To bude asi velká sláva. Chcete něco na ty dorty napsat? "

"Asi ne.... číslo je vysoké a nehodí se to."

" Jé tak tam napíšeme jména, alespoň si ty dorty poznají." 

To se mi líbilo.

Tak vše zařízeno, jen vytisknout pozvánky.