Byli jsme pozváni na oslavu 30 let založení Aliance.
()
Moc se mi tam nechtělo, naši kluci čas neměli, aby jeli také. A tak jsem přemýšlela, koho tam budu znát a s kým bych se tak bavila. No nějak to dopadne.
Přišel povolávací rozkaz a tak pojedeme. Akce byla v NB v hotelu Morits. Trochu hogofogo, pro "vojáky" , ale kulaté výročí se musí řádně oslavit.
Přivítání bylo milé, doslala jsem růži a pusu od Tomáše (nejvyššího :-) ) Skleničku šampaňského. Našli jsme si poslední volný stůl a objednali espresso.
Rozhlížíme se kolem. Nikdo známe, spoustu nových mladých... v dálce vidím Dianku, jen na sebe návneme, že o sobě víme.
Jiřík si nechal něco v kabátě v šatně a tak se zvedá."Hned přijdu."
Už se nebudu rozhlížet, pomalu si míchám kávu. Něco mě nutí, zvednou oči. Jde ke mě Barnes (kluk, kterého známe 20 let a zažili s ním moc legrace. Pak se nám
ztratil ze života. Několikrát jsme ho zvali, ale měl asi nějaký problém, nikdy nepřišel...)
A teď stojí přede mnou. Místo ruky podání jsem ho objala a asi trochu víc přimáčkla a nepustila, protože po chvilce mi šeptá:
"Promáčkneš mi hrudník kozama."
Zmáčkla jsem ho ještě víc a sykla:" Jsi přece voják, ne?"
Nakonec to byl hezký večer i když jsme nebyli do úplného konce.
Po předávání medailí a poděkování sponzorům za dětský den,co byl v létě a byl dost vydařený. Byl raut. Dali jsme si řízek a salát. Prohodila jsem pár slov s Diankou.
Kluci zavzpomínali na akce, kterých jsme se zúčastnili i my s klukama.
byly to hezké časy....
