Dorazili jsme včas. ()
Simča trochu rozmrzelá, že několik maminek a dětí na poslední chvíli odřeklo, kvůli nemoci. Ale ty důležité kamarádky Viki tam byly. Navíc přišla nová kamarádka Lenička. Je to dcerka mojí kolegyně Lenky z práce.
Děvčátka jsme seznámily a trochu nás překvapilo, že jsou si podobné. 
Oslava mohla začít. Stoly plné jídla, hudba přichystaná. Začalo se hrami. Oblíbený vláček, mrazík, mumie a hledání zvířátek.
Zvířátka se hrají tak, stejný počet rodičů a dětí. Postupně se pošeptá jedno zvířátko dítěti a dospělému. Pak se musí poznat podle zvuku anebo mimikou.
Mě Simča šeptá: " Budeš koza."
"Ne nebudu, chci být kočička."
" Nedělej mi v tom zmatek, budeš koza..." A jde dál, k Lence, která stojí vedle mě.
"Ty budeš kočka."
Potichu křičím... "Já chci být kočka."
Simča jen kroutí očima. Lenka říká:" Já si to s tebou vyměním, já budu klidně koza. "
Zvířátka rozdána a hraje se. Chodíme mezi dětmi a já mňoukám, za mnou jde Lenka a slyším jak krásně mečí. Já svojí kočičku našla hned. Lenka chodí a už se ptá: "Ty jsi koza?" a zamečí.
Musím se smát. Jde jí to mečení fakt dobře. Každý dospělí už drží své malé zvířátko, jen Lenka mečí.
Zachraňuje jí Simča. "Kdo má své mláďátko jde na stranu." Zbyl jeden malý chlapeček, Lenka se k němu vrhá. " Jsi koza?" Chlapeček potichu zamečí. Hurá našli se.
Jde se přát Viki, dárků je hrozně moc.... Ondřej přinesl hořící dort. Sovičku, nádherný. První patro čokoládové, druhé mascarpone s jahodami a poslední patro mascarpone s borůvkami. Děti sedí způsobně kolem malého stolečku a baští. Rodiče stojí opodál a také si pochutnávají na dortu a jiných dobrotách.
Pak se vyhlašuje diskotéka. Tančíme, tančíme, kluci do houfu střílí konfety a odvazují se balonky.
Pinkáme balonky, házíme konfety a tančíme..... je to hezká oslava.
Kolem páté Simča vyhlašuje poslední písničku.
Potom se musí uklidit, někteří rodiče se loučí a odchází s výslužkou. Zbylo nás tam jen pár. Víceméně rodina a Lenka s Leničkou.
Někdo myje nádobí, někdo zametá, někdo odnáší židličky...
"Aby se nám lépe uklízelo, pustíme si nějaké písničky." A Simča pouští písničky z pohádek.
Uklízíme a najednou nám vypadnou košťata z ruky a stojíme jako přimražení.
Viki stojí na podiu, v ruce mikrofon a zpívá....
Jdeme pomalinku a potichu k podiu a jen zíráme. Při druhé písničce Simča přiškrceným hlasem šeptá:" Nahrává to někdo?"
Ne všichni jsme čuměli s otevřenýma pusama.
Až při třetí písničce jsme se hnuli a vzali do ruky mobily a kameru.
Děda Míra brečel dojetím. Já měla knedlík v krku a nemohla nic říct. Simča jen stála a nevěřícně kouká. Ondřej si musel sednout...
To bylo něco.
Písničky dohrály, my mohli pokračovat v úklidu. Oslava byla veliká, a Viki spokojená.
