Na chvilku u nás

Hypotéka podepsaná a mohlo by se stěhovat.

()

Ale musí se čekat, až si paní najde bydlení a odstěhuje se.

Tak Jířa s Lucinkou se na měsíc stěhují k nám. Většinu nábytku si mohli dát už do domečku a tak přišli jen s taškou s osobními věcmi a s Rozinkou. No a to byl problém. Máme kocourka Čitu.

Začalo seznamování. My nervózní, kočky nervózní.

Rozinka syčela a Čita přikrčený a divně kňoural. Na netu jsme našli, že je to varování před útokem.   

Na první den až moc.

S manželem jsme se domluvili, že je ubytujeme v ložnici. Budou tam mít dost místa a Rozinka trochu výběh. Ve dveřích Jiřík udělal už dříve okénko na procházení Čity za námi. Teď jsme ho pro jistotu zavřeli, než si na sebe kočky zvyknou.

Další den jsme pomalu pokračovali. Já držela Čitu, Lucinka Rozinku, kluci radili. Ale nešlo to.

Necháme tomu volný průběh. Budou se okukovat a očuchávat přes okénko a uvidíme.

Čita na jedné straně skoro u okénka, z druhé strany Rozinka tlapičkou mydlí do okénka. Nevím, jestli chce okénko otevřít, ale spíš chce Čitě nafackovat. 

Po týdnu by si Čita dal říct a docela by se kamarádil, ale Rozinka ne, syčela, prskala.

Nešlo to, nedali si říct. A tak jsme museli zavírat dveře u ložnice. Hlídat aby Rozinka neproklouzla do pokoje a nepoprali se.   Možná by se to tím vyřešilo, dali by si do čumáku a byl by klid. Ale nikdo nechtěl riskovat, zvláště když Rozinka nemá chlupy. Kdyby jí Čita škrábnul, nebylo by to asi hezké.

Občas vzala Lucinka Rozinku do pokoje a držela jí v náručí. Vše bylo v pořádku, než Rozinka zjistila, že na ní Čita kouká. Slečínce se to nelíbilo a začala syčet. Tak jí Lucinka odnesla do ložnice a bylo po návštěvě.

Jednou se zdrželi v práci a já slyšela Rozinku jak tam naříká. Šla jsem za ní, vzala jí do náruče a ona se mě držela tlapičkami tak pevně. Lehly jsme si do postele, ona se mě stále držela a já jí potichu vyprávěla pohádku. Připadala jsem si jako magor, ale přece jí nenechám žalostně kňourat.