Jsem jaká jsem :-)
Motýlí dům
Motýlí dům
Měli jsme dovolenou a nemohli jet mimo město.Tak jsme plánovali výlety jen jednodenní. Byli jsme na koupališti v MB, velice mile nás to překvapilo.
Jak jsem šmejdila na netu a zjišťovala kam pojedeme, narazila jsem na Motýlí dům v Německu. Kousek za hranicemi. Kdo by neměl rád motýlky? A můj táta se jeden čas tím zabýval a došlo to tak daleko, že měl doma líheň a chlubil se housenkami a pak i motýli. Jezdil s mámou po všech motýlích výstavách burzách. Tam nakopil vajíčka a o ty se staral, housenkám pak nosil listí, až se zakuklily a byly z nich motýlci. Bylo hezké koukat jak se klube ven z kukly, a pomalu natahuje křídla.
Jasně uděláme výlet za motýlkama a naše trochu rozptýlíme. Prožívali takové divné dny. Jára můj strýček ( čili tátův brácha) byl na operaci a v 70 letech to byla docela blbá operace.... No operace není blbá, ale ta nemoc, kterou trpí hodně lidí a někteří né bez následků. Táta je s bráchou srostlí, jak se říká pupeční šňůrou. Prostě jeden bez druhého ani ránu a vůbec teď co jsou v důchodu. Chodí na ryby, pak je udí. Chodí na houby pak se jeden před druhým vytahuje kdo měl lepší úlovek ....No prostě to táta hodně těžce nesl, že jeho mladší bratr je v nemocnici. A trvalo to už dlouho a všichni jsme byli z toho unavení.
Takže veškeré rozptýlení se vítalo.Domluvili jsme se s našimi, že pojedeme po obědě. Ujeli jsme asi
Prošli jsme pokladnou, překvapilo nás, že jsme dostali psaného průvodce v češtině. I obsluha se snažila mluvit česky. V první místnosti měli různé plakáty, ukázky motýlů, housenek, kudlanek a myslím, že tam byl i pavouk. Ty jsem vidět nechtěla.
pise.cz/img/191000.jpg">
Taky tam bylo hezké, velké mořské akvárko. Pak jsme prošli malou chodbou dvojitými dveřmi a byli jsme tam. Jako v jiném světě :-) Teplo, vlhko a hlavně ten pocit, že je tu hodně motýlků a všude kolem. Naše pohledy se točili ke stropu, kde jich pár lítalo, ale na focení to bylo daleko. Pak jsme zjistili, že jsou v zemi zapíchané krmítka pro motýlky a opravdu tam někteří seděli. Byly to misky, kde byl rozpůlený banán a karafiáty v něčem namočené, asi v medu nebo v nějaké šťávě. Pokoušeli jsme k tomu čuchat, co to může být za sirup. Ale smrad z banánů nás odrazoval. Asi ty banány tam byly déle než je zdrávo. Hlavně, že to vonělo motýlkům.
Ale nastal problém :-) když motýl letěl nedal se vyfotit a když si sednul, tak sklapnul křídla. Takže to nejhezčí schoval. Někdy se stalo, že s nimi mával při krmení. Pak opatrně přiběhnout a cvakat foťákem a doufat, že některá fotky vyjde nerozmazaná a s křídly roztaženými. Nedali se potvůrky zadarmo. Ale nás to s tátou bavilo, běhat po džungli a pokřikovat:" Joo asi ho mám" Já křičela mám toho modrýho a táta je jmenoval. Už jsme tam běhali asi hodinu a byli pěkně prohřátí. Nejen pohybem, ale i tím teplem. Jiřík s mamkou už seděli na lavičce a čekali, až se vyblbneme :-)
Nechtěli jsme, aby byli otrávení a tak jsme přešli dál. Zase dvojitými dveřmi a do poschodí. Tak byli ještěři, varani a šípové žabičky. Tady se moc nedalo fotit, protože byli za sklem a lesklo se to. A taky jsme přijeli na motýli:-)
Takže jsme s tátou na sebe mrkli a šli znovu na motýli. Máma s Jirkou zůstali sedět ve foaje u akvárka.
My s tátou už věděli, které motýli chceme vyfotit. Po cestičkách tam běhali malé koroptvičky a hrozně vřískaly. Jak jsme se dočetli v průvodci, byly tam proto, aby sezobly všechny mrtvé motýlky. No a u jednoho, právě skonaného nebo hodně unaveného jsem byla dřív než koroptvička. Prostě sklouzl z listu a já si ho všimla. Bylo mi ho líto. Tak jsem si ho dala na dlaň a jdu ho ukázat tátovi. Říkám,: " Hele, tati" a než jsem mohla pokračovat, tak táta říká:" Pomalu, pomalu na ruku nám ještě nesedl, já ho vyfotím" No tak jsem ho nechala ho vyfotit a pak říkám potichu:" No víš, on je tak trochu mrtví." " Ty potvoro, ....ale co na fotce to nebude vidět. Prostě ti sedl na ruku a hotovo"
Podařilo se nám vyfotit pár kousků a šli jsme ven. Cestou zpět jsme jich měli plnou hlavu. A těšili se na fotky. Naše jsme odvezli domů a dali si lívance a kafe.
Byl to moc hezký výlet a měli jsme dobrý pocit, že jsme naše trochu rozptýlili.