Maxík
Prostě k nám pes nesměl. Naštěstí měli psa v sousedství a občas byli ochotní ho půjčit. Byla to fenka jménem Zuzka, rasa nerozpoznatelná :-). Problém byl v tom, že nás bylo víc dětí, kteří si chodily pro Zuzku. Takže někdy jsem přišla pozdě a Zuzka si vyšla na procházku s někým jiným.
Ještě jednoho psa jsem vlastnila na dálku :-) Byl to školníkův pes Péťa. Takový černý, chundelatý. Péťa byl vděčný za každé sousto, ráno na mě čekal před naším barákem a šli jsme spolu do školy, odpoledne mě zase vyhledal. Hráli jsme si spolu než jsem musela domů. Jednoho dne Péťa nepřišel a já už nikdy neviděla.
Je zajímavé když chtěli naši kluci psa, byl to taky pro mě asi problém. Jinak by jsme psa měli. Několikrát jsme už o to uvažovali, ale nikdy nekoupili.
Když byl malý Ondřej měli psa na Králáku babička F, to měli loveckého. A když byl malý Jiřík měli jezevčíka a tak jsem asi nepovažovala za nutné mít vlastního. Hlavně že byl v rodině a poblíž.
A vlastně pučovacího psa máme i dnes. Maxíka.
Maxík je malinkatý jokšírek, ale asi si myslí, že je to velký pes. Dlouho nám trvalo, než si na nás zvykl. Jeho páníček k nám do firmy chodil zapojovat počítače a nebo my chodili k nim na firmu něco domluvit nebo pokoupit. Pan T bral Maxe s sebou do práce. A Max štěkal a štěkal, nenechal se pohladit ani omylem. Když už to trvalo půl roku, zeptal se mě pan T. (Maxíkův páníček) jestli bych ho / Maxe :-)) nechtěla domů a na celý týden. Jedou prý na dovolenou, sice prý hlídání mají, ale jestli chci.... Kývala jsme a těšila až přijedou. Koupila hračky pro pejsky, konzervičku a nějaké psí pamlsky, aby to seznamování šlo lépe. Pan T přivezl Maxe ve velkém převozním boxu, pak přivezl granulky , misku na vodu, přenosnou tašku a vodítko.
Byla jsem štěstím bez sebe. Pan T dal pokyny co a jak a odešel. Max byl stále zalezlý v boxu v předsíni. Tak jsem si sedla na zem a lákala ho na pamlsky a tichým hlasem mu vyprávěla, jak si budeme hrát a jak půjdeme ven.Max nic byl zalezlý úplně v zadu, že nebyl vidět ani chlup. No nic chvíli počkám on třeba přijde sám. Šla jsem do obýváku a dveře nechala otevřené. Po očku jsem nakukovala, jestli se něco bude dít. Dlouho nic. Až jsem si říkala, je v tom boxu vůbec? Neutekl s páníčkem zpět domů?
Až tak za dvě hodiny se něco hnulo, přišel se pomalým krokem podívat. Jak jsem na něj promluvila šup a byl zpátky v boxu. Ach jo, uvidíme se vůbec za ten týden? Užijeme se ?
Říkám si seber odvahu a šáhni si pro něj do boxu....úspěch vytáhla jsem vyděšenou kuličku :-) přinesla jsem ho do obýváku, dala jsem ho vedle sebe na křeslo a hladila a hladila a tichým hlasem ho uklidňovala, že já se taky bojím. Pokud jsem hladila, ležel ani se nehnul, jak jsem přestala v mžiku skočil dolů z křesla a šup do boxu. Tak zase ho vytáhnout a hladit a uklidňovat. Pak byl čas venčit. Nechal si v klidu nasadit vodítko a uháněl ven, zpátky se mu moc nechtělo asi si myslel, že jde domů.. Večer nechtěl ani zřát ani pít jen byl zalezlý. No pro dnešek jsme ho už nechala.
Druhý den byl jak vyměněný ráno mě přivítal, šli jsme venčit a nespustil ze mě oči. Potom sežral vše, co jsem mu dala na mističku. A světe div se když jsem si sedla do křesla, vyskočil vedle mě. A tím nám začal úžasný čas. Chodili jsme na procházky, zatím pořád na vodítku. Do kavárny, tam dostal malé mlíčko co se dává do kafe. Hbitě ho vylízal jazýčkem.
Doma už vůbec nezlézal do boxu, přes den běhal za mnou a v noci spal v křesle. Bylo to úžasné, nechal se hladit a drbat, až mě bolela ruka. Pokud jsem přestala, tak opatrně přišel až na klín a koukal na mě hodně zblízka. Někdy do mě šťouchl čumáčkem jako kočička, když chce pohladit. Myslím, že je to pes s duší kočičky. Je hrozně mazlivý a přítulný. Pokud si na člověka zvykne :-)
Když měl jít domů a přišel si pro něj pán T byli jsme oba smutní. Pan T mě ujistil, že když budu chtít tak si ho můžu kdykoliv půjčit a na jak dlouho budu chtít. A tak když je mi smutno zajedeme si pro Maxíka a hned je doma veselo.
Maxík je od páníčka zvyklý s ním chodit do práce. A tak pokud si ho půjčíme ve všední den, jde s námi do práce. Naštěstí mám hodného šéfa – manžela :-). Maxík má oblíbené místo na ležení, vedle mého počítače. Dám mu tam polštářek, má mě na očích a někdy volnou ruku na pohlazení... co víc si přát?
Maxík má jedno parádní číslo. Bojí se totiž aby nezůstal sám doma a tak skáče do přenosné tašky při jakémkoliv náznaku, že jdu ven. Začnu se strojit a koukám kde je Max a on už sedí v tašce :-)
Ale oči ze mě nespustí. Tak jdu pro něco do pokoje a chvilku čekám, Max hop z tašky ven a jde se podívat kde jsem se zasekla:-) jdu do předsíně a Max za mnou. Vezmu botu do ruky a hop Max je v tašce. Jen mu vykukuje hlava a směje se na mě. Jako že je hodný a půjde se mnou :-))) Jasně Maxíku, jdeme do kavárny a dostaneš mlíčko.
