Legoland

Legoland

Bylo po revoluci a mohlo se cestovat bez problémů. Našetřili jsme trochu peněz a vyrazili. Máme dva kluky a tak jim ukázat Legoland v Dánsku. Jiříkovi bylo sedm a Ondřejovi o šest víc. Byl to zájezd "na otočku"

()

Přes noc tam dojed, přes den si užívat v Legolandu a přes noc zase zpět. Asi jsme si to nedovedli představit a nebo jsme byli nadšeni, že pojedeme, že jsme si nepřipouštěli nějaké problémy. Já si koupila nové šaty a klobouk s mašlí :-) jedeme přece do světa! Udělat svačinky a hurá na výlet. Trochu nás překvapilo, že přijela Karosa... normální městský autobus, bez opěrek na hlavu. No nějak to vydržíme. Ale byli jsme nováčci a trochu naivky.

Kolem deváté se kolem nás začali dít věci! Ty zcestovatělejší, si začali vytahovat řízky  - ty jsme měli taky .:-). Tak vyndat svačinky a baštit. Pak se všichni začali převlékat do teplákových souprav a rozklepávat deky a stlát si v uličce, na to jsme nebyli připraveni.

No tak se nějak poskládat na svoje sedátko. Ráno matky vyhnali své potomky s ručníkem a zubními kartáčky u pumpy. My si jen protáhli nohy a narovnali oblečení abychom nevypadali jako, že jsme v oblečení strávili celou noc. Tak zpět do autobusu. Za hodinu jsme u brány Legolandu.

Byl to trochu masakr. Tolik lidí chtělo být co nejdříve za branou. Tam jsme se už rozptýlili. Bylo hezké vidět co se dá udělat z "pár " kostiček :-). Nejdříve jsme se nechali vyvézt výtahem na rozhlednu, abychom zjistili, co kde je. Rozhledna se pomalinku otáčela, takže jsme viděli vše kolem.

Bylo tam malé městečko autíčky, mašinkami, domečky ,lidmi... Část byla udělaná jako divoký západ i s rýžováním zlata  pozdravili jsme americké presidenty " vyskládané" do skály,pak jsme nasedli do loďky a povozili nás jeskyní. Pro děti trochu strašidel a pirátů. Sklouznutí na divoké řece. Potom hurá na safari. Nasednout do malých vagonků a projet se savanou, pozorovat lvi, žirafy a opice a to vše z lega.

Bylo odpoledne a na nás dospělé padla únava. Kluci chtěli sem a tam. Každý jinam.

Sedli jsme si do trávy a natáhli nohy. Kluky vypustili, že za hodinu přijdou. Manžel se opřel o mě, já o něj a usnuli jsme .

Když jsem otevřela oči, došlo mi co se stalo ...my si tu chrupeme  a naši kluci jsou kdoví kde. Jít je někam hledat bylo riskantní a čekat až přijdou sami na to jsem neměla nervy. A tak manžel  zůstal na místě, co kdyby opravdu přišli :-)

A já vyrazila, ale kam? Kterým směrem? Park byl hodně rozlehlý. Tak přemýšlej matko!

No Ondřejovi se líbilo, jak rýžovali zlato,  tak nejdříve tam. No hurá už vidím jeho ježatou hlavičku a ruce má ponořené ve vodě a loví zlaté šupinky. Ale kde je druhý? Pár otázek na Ondřeje. Ten nic o bráchovi nevěděl a že by pomohl hledat bráchu? To né mami, teď jsem v nejlepším...   " No dobrá, ale nikam nechoď, já tě při cestě zpět vyzvednu" " Tak jo" 

Trochu přemýšlej, kde se Jiříkovi líbilo? Bylo toho víc...Ani nevím, kde jsem ho tenkrát našla, důležité bylo, že jsme byli zase spolu. Rodiče odpočatý a děti si pohrály podle svého a hlavně bez dohledu. Ještě zbyl čas jít do herny, kde kluci vyfasovali krabici s legem a přáním legs gou . Sedli jsme si na vymezené místo k hraní a skládání kostek. Chvíli jsme skládali a rozebírali a zase skládali...pak byl čas odevzdat krabici s kostičkami .

Rozloučit se pohledem na malé městečko z kostiček,  lodičky, mlýny, zahrádky...

  Vyhledat náš autobus a vrátit se do ČR.

Byl to takový rychlovýlet, byli jsme(my dospělci) z toho mimo ještě týden. Ale kluci byli nadšení.