Dvorek, dvoreček
Hospodyňka ve svém článku psala, jak suší prádlo venku. Tak jsem si vzpomněla, kde ty loňské sněhy jsou? Bydlíme v domečku od města, šest partají. Kolem domu vede cesta k malému dvorečku. Nikdo jiný na něj nemá přístup. Z jedné strany vysoká zeď a z druhé strany plot a sráz končící silnicí. Ani vedlejší dům nemá šanci k nám na dvorek dojít.
()
Když byli kluci malí, nebála jsem je tam pouštět si hrát. Neměli kudy utéct.
Byl tam kousek travičky , dva sloupy na pověšení prádla. Takový opravdu malý dvoreček.
Nedávno si tam manžel postavil plechovou garáž, jinou úřad nepovolil. Pod zemí je nějaký plynový uzel. Takže žádná stavba se základy. Ale byli jsme rádi i za plechovou. Nikomu ze sousedů to nevadilo, byla úplně v rohu, takže travička zůstala i šňůry na věšení.
Jednoho dne nám přišel dopis s červeným pruhem
A zapomněli na to.
Jednoho dne na jaře, na našem dvorku složené lešení. Před garáží, že jsme nemohli autem dovnitř. Sloupky na věšení uříznuté...
Začali jsme pátrat a zjistili, že nám prodali dvoreček. Nepochopitelné. Majitelka vedlejšího domu. Prý zaplatila víc než 500 tis. A bude z něj parkoviště asi pro čtyři auta. Takže teď čekáme. Kdy budeme muset přestěhovat garáž ( nevím kam) a prádlo už sušit jen doma.
Jen nevím, jak dotyčný budou jezdit na své budoucí parkoviště. Jediná opravdu možná cesta je kolem našeho celého domu. A nebo pak vrtulníkem...