Tales | Tak se to stalo !

Tak se to stalo!

Zemřel nám kamarád a pracovní partner Jaro Š. Bylo mu 36 let a přes rok bojoval s rakovinou. Ale byla zasažená slinivka a s tím se asi moc dělat nedá...

Každý pomáhal jak uměl. Někdo finančně, někdo duševně, někdo kontaktem na léčitele.

Ale nebylo to nic platné – zemřel. 4.1.2011 v 11,30 hodin.

Před čtvrt rokem mu doktor řekl, že si má uspořádat své věci...Hrozné sdělení.Člověk asi  opravdu nemá vědět kdy umře.Navíc takhle mladý člověk. Stihl své 36. narozeniny i vánoce, ale s jakými pocity???  A co jeho děti? A co manželka? Je to smutné ! MOC!

Jaro, myslíme na tebe...   

Jen malý dovětek: v sobotu 8.1.2011 jsme  byli na pohřbu. Jaro bydlel v menší vesnici u Třebíče. Z Liberce jsme vyrazili v 6,30 abychom byli v 10 hod. v Třebíči, tam nás vyzvedl Maro, abychom nebloudili. Všiml si, že vezeme kytku. Říká : Buď jí dejte k rakvi, do 10,30 bude otevřená a můžete se s Jarinem rozloučit. A nebo potom na hřbitově do hrobu". Tak jsme se vlastně dozvěděli, že půjde o tradiční pohřeb do hrobu.

Vešli jsme do kostela kde měla být mše za Járu. Jiřík zůstal stát mezi dveřmi, já udělala o pár kroků víc. Zarazil mě pohled na otevřenou rakev. My ze severu nejsme na něco takového zvyklí. V Liberci je krematorium a když jsou pohřby jde to ráz na ráz... :-( Půl hodiny a jde další neboštík. myslím, že za ten den musí stihnout tak 10 pohřbů.

V tomto případě, se v kostele modlili, k rakvi někdo přistoupil, udělal Járovi křížek na čelo...já nemohla, dřevěné nohy mě nepustili a hlavně jsem neviděla přes slzy...uviděla jsem známé tváře, byli tam pracovní kamarádi z Ostravy a Českých Budějovic. Jen jsme na sebe kývli.Přimáčkla jsem se na jednoho z nich a čekali co bude dál. Po chvíli mě našel Jiřík a chytil za ruku.Zavřeli rakev a začala mše. Po mši šest chlapů v uniformách vzali rakev a pomalu se vydali uličkou v kostele. Rozestoupili jsme se a když prošli kolem nás pomalu jsme se přidávali a pomalým krokem šli za vesnici na hřbitov. Bylo nás tolik, že jsme se ani nevešli na hřbitov. Někteří zůstali stát za zdí. My šli mezi hroby dál.   Tam proběhl pohřeb do země, jak ho znám jen z filmů. Járovi hrál kamarád na trubku. My přistupovali k otevřenému hrobu a do vnitř házeli květiny a hlínu. Velmi emotivní zážitek.