Orlík 2010

Tak takhle o nás píší media...vyfocený Prochy organizátor akce Orlík s Ivet ( manželkou) a Moni. Prohlídka byla velice poučná, doporučuji všem.  

Je sice už prosinec, ale na vzpomínání, to nemá žádný vliv. Spíš naopak, v zimě se vzpomíná na  letní akce. Kde jsme jezdili a co viděli.

Každý skútrařský rok začíná velkým srazem na Orlíku.

Organizuje to Prochy s Lubošem a manželkami, Ivet a Monou. Letos to byl už 3. ročník.Prochy pro nás vždy vymyslí nějakou exkurzi. Minulé ročníky jsme byli na přehradě, v dolech – s helmami se světýlkem na hlavách.

No letos pro nás připravili exkurzi na Temelíně .

V pátek jsme dorazili na Orlík – Loužek. Přivítali se s Prochym, Lubošem a děvčaty. Vždy čekají u recepce a každého hezky přivítají. Je to milé.

Teď ubytovat a jít se přivítat s ostatními. A že nás tam bylo ....

První večer jsme šli do Koliby na pivo a nějaké ňamky.Prochy nás přivítal, dal nějaké pokyny k zítřejší vyjížďce. Obdaroval se účastník, který přijel z největší dálky. Ze Slovenska. Dostal skleničku s naším emblémem. O to se postarala Mona, zručně vybrousila logo skútrmoto.

A vlastně postupně dostal každý nějaký dáreček. Nejdříve stavěči, co nás provádí bezpečně přes křižovatky. A pak každý nějakou drobnost na památku na Orlík.

No a povídalo se . Celou zimu jsme se neviděli. Takže se přechází od jednoho stolu k druhému . Smích se ozýval ze všech stran. Protože jsme seděli převážně na terase venku, pan majitel  přinesl deky, alespoň pro nás děvčata. Já měla tentokrát svoji deku, kapičkovou. Asi mi byla loni zima, tak jsem jí letos přibalila :-)

Šlo se spát asi po půlnoci, abychom byli čilí na vyjížďku. Měli jsme pokoj s Jerrym a Jolanou. Kluci chrápali na přeskáčku.My děvčata zase mlaskala na přeskáčku, každá si hlídala toho svýho.Usnuly jsme až k ránu. Kolem sedmé slyším, že Jerry vstává a potichoučku jde přes místnost na záchod. Když šel kolem naší postele, Jiřík na něj houknul:" Můžeš jít normálně, já už nespím"

A že my děvčata spíme tak hodinku nikoho nezajímalo:-(

A tak Jerry šel normálně a co hůř začali se normálně nahlas bavit. S Jolanou jsme si sedly na postelích a společnými silami a řečmi jsme je vyhnali ven. Ať si jdou umýt motorku a vůbec se připravit na jízdu. S Jolanou jsme ještě hodinku spaly. Sladká hodinka .-)

Pak byly trochu fofry. Nasnídat, oblíknout ... začalo trochu pršet.

No nazdar!

To jsme Prochymu ani Lubošovi nepřáli. No ale byl začátek května.

Ale než jsme se seřadili a vyjeli pršet přestalo. Vyjížďka úžasná. Vše kvetlo a vonělo.(mám helmu Jetku a ta je otevřená – takže cítím všechny vůně, které míjíme :-)

Přijeli jsme do známé restaurace, kde jsme byli i loni. Super oběd.Na to že nás bylo asi 80, to zvládli rychle a s úsměvem. Prostě profíci.

Pak hezkými silnicemi na Temelín.Museli jsme se rozdělit na dvě skupiny. První šla na výstavu a my druhé část jsme šli s průvodkyní do sálu. – jako malé kino. Paní průvodkyně nám rozdala brýle na 3D a začalo to.

Kolem nás se štěpily atomy létaly částečky čehosi. Bylo to opravdu zajímavé. Samozřejmě kluci měli potom otázky a připomínky. Když nám paní skoro na vše odpověděla, skupiny se vyměnily. My šli na výstavu. Výstavu jsme prošli celkem rychle, protože vše podstatné jsme viděli v to filmu. Dole v hale bylo pro nás připravené občerstvení. Káva a dortík.

Já si vzala dort a šla si sednout ven. Na chvilku vysvitlo sluníčko.

Přišel ke mně Kikin a říká: " Hledá tě Jiřík a je nějak bez tebe bezradný"  Mě bylo na sluníčku dobře a tak jsem se nikam nehnala. Kikin pokračuje s utrápeným obličejem :-) :" Běž za ním :-) on by si chtěl dát kafe a to mu vždycky sladíš a mícháš ty, brání se tam paní co mu ho chce zamíchat. Prý kdybys se to dozvěděla,tak by bylo zle. :-) No jistě míchání kafe je velmi osobní věc a nějaké cizí ženská nemá manželovi co míchat kafe. Tak se Kikin přimlouvala a přimlouval....a říkal: "Já jsem taky bez Leničky bezradný :-( běž za ním, on určitě trpí".To už jsme se všichni smáli ... než se tohle vyřešilo stálo nás tam asi 20.

Už jsem se zvedala, že půjdu, než mě začnou přemlouvat i ostatní...když slyším" Danoooo"  " Neviděli jste mojí Danůůůůů", další výbuch smíchu skupiny a všichni otočili hlavu po zvuku. Já si zase sedla a čekali jsme s jakou přijde Jiřík :-))))

Vykoukl ze dveří a hned to směruje ke mně a žaluje : " Kde jsi? Mě chtěla cizí paní míchat kafe, ale já se nedal . Nesu si ho nezamíchaný a neoslazený...." " Tak pojď já ti ho osladím(umělým sladidlem)

Pak už bylo vše v pořádku. :-) Po občerstvení jsme se vyfotili před chladícími věžemi.

Pak se někteří rozloučili a jeli domů. Někteří zpět na Loužek na pokračování , byl připraven další program. Břišní tance.

My bohužel museli domů. Ale byli jsme rádi, že jsme mohli alespoň na chvíli za kamarády.