Tales | Jak jsem ke jménu přišla

Jak jsem ke jménu přišla :-)

Od svých 15 let jsem si barvila vlasy. Svou barvu mám takovou nijakou. A jak jsem mohla obarvila jsem se na rez. Nejdříve henou, jako moje mamka. Pak jsem ale začala pokukovat po něčem výraznějším. Takže jsem vyzkoušela více odstínů rezavé. Od světlé až po mahagon.

Když se narodil náš mladší syn, manžel projevil přání, abych změnila barvu. Ale odbarvit to nešlo, jen jsem měla zničené vlasy. Tak jsme je ostříhali mašinkou na ježka a zase jsem byla rezavá.

Tak to šlo hodně dlouho. Kluci vyrostli, my koupili skútra a měli jet na dovolenou do Chorvatska, naši první dovolenou tak daleko a na tak dlouho.

Přemýšlela jsem co s vlasy. To už jsem se nějaký čas nestříhala sama doma, ale chodila jsem ke kadeřnici. Né, že by mě česala nějaké účesy nebo drdoly. Vždy mě jen ostříhala "na kluka" .

Tentokrát jí říkám:" Vemte to hodně zkrátka, ať to nemusím mýt každý den. Krátké vlasy se totiž přeleží a nic jiného jim nepomůže než namočit. A tak kadeřnice stříhala a stříhala... o délku vlasů nešlo. Na krátké jsem zvyklá byla z doby kdy naši kluci "dělali " Army Club a my s manželem s nimi jezdili na vojenské akce. A tam bych s loknami neuspěla :-)

Šlo ale o barvu. Šla jsem se nechat ostříhat před barvením( vždy jsem se barvila po ostříhání doma sama)

A teď mi říká kadeřnice : " Jé všechno zrzavé jsem ostříhala a zbyly jen kousky na vašich šedinách."

"CO? Já a šediny??? Vždyť je mi pět let po čtyřicítce "    " No jo! Faktys "!

Nikdy to nebylo vidět , tak jako teď ! Slyším kadeřnici jak říká. "Teď tu zrzavou stáhneme a uděláme změnu! "" No jo, ale my jedeme zítra na dovolenou..." A jako s jinou barvou na hlavě jet nemůžete? " hihi . " No jo, to asi jo" Takže nejdříve odbarvit konečky a pak to sjednotit hodně blond až do šeda.

No měla jsem zavřené oči a chtěla být překvapená. Už mě bolel zadek od sezení a čekání až doběhne jedna barva a pak druhá....

Pak fén i když nevím na co? Na těch pár chlupů?

A pak šok!!! Kouká na mě cizí ženská v zrcadle. Jé je takhle nemůžu domů, natož na dovolenou. I když mě kadeřnice přesvědčovala, že je to hezké, já si tím moc jistá nebyla.

Naštěstí jsem přišla domů dřív než manžel. Našla jsem nějaký klobouk a narazila si ho na hlavu.

A čekala, pomalu balila věci na dovolenou. Pak přišel manžel, prošel a nic jen se zeptal: Ten klobouk jede s námi???" Říkám : "Noo asi jo! Musí! "

Ta odpověď ho přinutila udělat krok zpět a prohlédnout si starý klobouk a pak i mě. A bylo to!

"Sundej to" " Musím?" " Jo! "

"Ale jo dobrý, jen si kamarádi zítra budou myslet, že mám jinou ženskou. Ale jo... já si zvyknu:-) " 

Myslím, že si na mě zvykal celou noc a očí ze mě nespustil. :-)

Ráno jsme se ustrojili do motorkářského a vyrazili do Prahy. Přes Mladou Boleslav, tam jsme nabrali Pavla s Moni,  jen se k nám připojili a frčeli jsme dál. V Praze jsme zastavil před domem PetrK a Zůzi, tam jsme měli přespat a druhý den s ostatními pokračovat směr Ch.

Já si nechala přilbu na hlavě. Přivítali jsme se a někdo mi několikrát říkal: " Sundej si už tu přilbu".Ale já na to :"Ještě né. " Musíme vynosit věci ze skútru do bytu a tak by mi přilba překážela."

Ještě ve výtahu se mi Zůza smála , že jsem si nesundala přilbu. A jak jsme se vítaly, klofla jsem jí plégem do čela. My děvčata jela výtahem první, takže v bytě jsme byly první. Zůza, Moni a já. Věci jsme poskládaly, aby co nejméně překážely. Já počkala až budu v pokoji sama a sundala přilbu.

Přišla jsem do obýváku. Zůza s pusou dokořán a Moni vykřikla" " Fůůj " No a bylo to.

Já se smála a když přišli kluci bylo o povyk postaráno. Večer jsme šli celá banda do hospody na jídlo a na jedno pivo, aby se nám dobře spalo.

Kdo mě viděl ze zadu, nepoznal a divil se kdo je to tu nový....

Až když jsem se otočila ...tý brďo, to jsi ty? Vypadáš jinak...

Vypadáš jako E.lke, jako severská vychovatelka, ze Švédska nebo Norska. No a tak mi to zůstalo A mám přezdívku. Občanským jménem jsme Dana a skútraři mi říkají E.lke.

Vlasy si už nebarvím a mám je přírodně šedivé. Asi z těch mých tří kluků. :-)