Zahájení sezony 2011

 Zahájení motorkářské sezóny .

Je jaro, kam vyjedeme? Jsme natěšení po dlouhé zimě. Jiříka svědí ruce, jak by se svezl  Už jezdil na skútru, ale bylo to pracovně. A to je tak nějak nepočítá.

Dívám se na stránky fóra. Kdo kam jede a ke komu  se přidáme. Je tam nabídka jet do P. oděbrad na sraz HD – Hárlejářů. Sice je nemáme moc rádi, ale podívat se na kolonu harlejů se nepodaří každý den. Bylo to tak trochu utajený , asi nechtějí, aby se přidávali další motorkáři – neharlejáři. Oni jsou tak trochu pro sebe. Ale nic proti tomu.

Z našeho města nikdo nejel, jeden měl rozebranou motorku, druhý byl v práci... no prostě jsme vyrazili sami. S tím, že se s ostatními uvidíme až tam.

Vyrazili jsme o chvilku dřív, abychom si stihli dát někde kafe. A vlastně jsme ani přesně nevěděli na kolikátou je průjezd kolony  naplánován. Řekli jsme si , až dojedeme, tak dojedeme. Cesta byla úžasná, Vyrazili jsme na D. Mosty. Tudy hrozně ráda jezdím, Teď tam přibyly domečky , sice moderní, ale hezké pokoukání do zahrádek. Někde mají ovečky, někde koně. A kvetoucí stromy voní a z oken voní vařený oběd a buchty....  To vždycky šťouchám do Jiříka , aby jel pomaleji a nasávám. Mám otevřenou přilbu, takže všechny vůně, ale i pachy  mám z první ruky.

Přijíždíme do P., potkáváme různé motorky, nestačíme mávat na pozdrav.

Vjíždíme na most, kde jsou po obou stranách houfy lidí.    Všichni připraveni na mávání, foťáky  v pohotovosti, někdo i kameru. Ale jedeme sami, nikde nikdo jen MY , a všichni mávají a křičí. Tak taky máváme .    Projíždíme koridorem lidí, ale stále jedeme sami. Je to divné. Asi si lidi myslí, že jsme předvoj kolony.  Ale my byli šťastný a užívali jsme si minuty slávy  Připadali jsme si jako president na státní návštěvě.

Projeli jsme zástupem a zaparkovali asi na poslední místo na náměstí. Sundáme přilby a už to slyšíme. Kolona HD. Troubení, klaksony různých zvuků. Křik, blesky foťáků.   Výkřiky obdivů.

Někteří to měli opravdu vyšperkované. Někteří jeli v maskách, ale i to k nim patří...

Jejich kolonu sem tam porušil někdo na silniční motorce  a dal o sobě řádně vědět. To se nám moc nelíbilo. Byl to sraz HD , tak je měli nechat jet hezky po kupě. A zařadit se na konec kolony. Jelo i několik skútrů, ale ty jsme neznali. Já vyčuhovala z davu, stála jsem bokem , abych se vtěsnala do první řady. Jsem prcek a tak v druhé řadě většinou nic nevidím. Tak jsem se šikovně vlisovala bokem mezi dva přihlížející motorkáře. Né, že by mi udělali hned místo, ale po chvilce jsem stála bokem a na obou nohách – svých.  Jen mi sluníčko svítilo na jednu tvář. A než kolona přejela, hezky mě pálila.

Ale vydržela jsem to, když už jsem měla takové hezké místo. A jsem snad nějaká drsná motorkářka. NE?  

Když kolona projela , začal ten pravý maglajz.  Každý vyrazil na kolonádu prohlídnout zaparkovaný stroje.  Lidí bylo jak na 1. Máje v průvodu.  Šli jsme pomalým krokem s davem.  Rychleji to nešlo.

Asi za hodinu se lidi trochu rozptýlili. Někdo seděl v parku , někdo v restauraci. Někdo poslouchal rockový koncert.  To více méně všichni .

Při korzování jsme taky koukali po lidech. Po známých obličejích. Věděli jsme, že přijedou z Prahy a takovou událost si nenechá ujít žádný motorkář. Potkali jsme východočeskou peruť .  Pokecali , co nového po zimě,  ujistili se, že se uvidíme na srazu na  O. rlíku.

A okukovali dál. Pak měl Jiřík telefon. Volal Honzík z Prahy,  že se zdrželi, že jsou v restauraci a čekají na bramborák. Ale ať někde počkáme, že nás chce vidět! Milé.

Měli jsme skoro vše prohlédnuté. Tak jsme si sedli na lavičku a dali si párek. Dívali jsme se na korzující motorkáře. V kůži, někteří potetovaní, někteří pěkní zjevy 

A najednou jde taková vetchá stařenka, ze všeho vykulená . Drcnu do Jiříka a říkám : " Hele chudák babka, přijede do lázní si léčit nervy a ráno, když jde do cukrárny na sachr se kolem ní děje TOHLE! ”

To se do toho zrovna rocker pěkně opřel. Nevím, jak to babka rozdýchala...

My šli na kafe a za chvíli doběhl  Honzík.  Říkáme , kolik vás přijelo? No asi 10 strojů. No a kde jsou všichni, proč nepřišli s tebou? No já je nechal prohlížet stroje a chvátám za vámi, aby jste mi neujeli

Neboj  Honzíku na tebe vždycky počkáme. Dal si s námi rychlé kafe a už ho sháněli. Že se přesouvají do D. oks.  Mohli jsme jet s nimi, ale my chtěli jet pomaličku a pohodově domů.

Bylo to hezké zahájení.