Solenice 2011

Solenice 2011

Sezónu jsme sice zahájili s HD, ale pro nás skútraře je zahájení sezóny O.rlík. pořádá ho Prochy s Lubošem a jejich manželky Ivet a Moni, jim všemožně pomáhají.  Letos si vzal hlavní slovo Luboš J protože jsme už čtyřikrát byli na stejném místě, rozhodl se pro změnu. Už od podzimu viselo na fórum pozvání na O.rlík se zajímavou exkurzí.

()

Přátelé, rádi bychom Vás pozvali na víkendovou vyjížďku krásnou krajinou Blanických rytířů směr Vlašim.Do známé zbrojovky Sellier a Bellot ,kde se dělají náboje různé ráže.
Sellier & Bellot

Celková trasa vyjížďky bude okolo 160.km.
Ubytování jsme tentokrát zajistili v HOTELU SOLENICE nad Orlickou přehradou ve dvoulůžkových pokojích .
Hotel+ Solenice
Pátek:
Ubytování
19:00H.

Večeře z jídelního lístku
20:00H Zahájení srazu v kavárně
Sobota:
6:45H. Budíček a šupem na snídani
7:00H.Snídaně
9:00H.Odjezd
9:15H.Tankování v Krásné Hoře
9:30H.Odjezd směr Vlašim
11:00H Příjezd do zbrojovky
Oběd :Polévka vývarová ,domácí guláš s knedlíkem(těstoviny),kafe,zákusek,......a to za jednotnou cenu 150Kč
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
cca.16:00H Příjezd na hotel.
Odpočinek a relaxace
Večeře a společné posezení,taneční představení.

Neděle:
Loučení a pomalý odjezd domů.
Dúležité upozornění
Ve zbrojovce Sellier a Bellot je PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOUŘENÍ Také Vás prosím,protože budu muset při vstupu do areálu se zvýšenou ochranou předložit jmenný seznam návštěvníků,tak si pořádně rozmyslete,jestli se zúčastníte a podle toho se přihlaste.Děkuji za pochopení.
Kdo by měl zájem do podnikové prodejny ,dejte mi vědět na sz.(cena za náboje je zajímavá).

Tak jsme se přihlásili a těšili se. Z našeho města jsme jeli jediný, ale v Praze jsme se setkali na pumpě asi s 7 stroji a pak jeli už v koloně. Dokonce s námi jelo i jedno doprovodné auto s Karčou, Kulíšekem a miminkem J. Přijeli jsme na parkoviště velkého hotelu... přivítali jsme se s ostatními, ubytovali a šli klábosit.

Byli jsme rádi, že je všechny vidíme a že jsou v pořádku. Dali jsme si kafe a kuřáci se hnali na terasu. Někdo přinesl krabici dortů a cestou se lehce setřásly, tak jsme vybíraly celé kousky a zbytek se snědl lžicí J

Potom jsme přešli do salonku na večeři. Měli pro nás připravených na výběr asi 7 jídel . Po večeři si vzal slovo Prochy a řekl pár slov k uvítání, k vyjížďce a že mají pro nás malý dáreček. Ivetka vybrousila pro každého skleničku s nickem. Moc milé.

Když vidíte, že se vámi někdo zaobírá a chce vám udělat radost. a né jen tak něčím koupeným J Brousit prý začala hned v prosinci, aby to stihla. Začala prý stálicemi, které jezdí na sraz vždy. Pak se přihlašovali další. Někteří se zase odhlašovali, co s těmi skleničkami? No museli mít z toho hlavu zamotanou. Hlavně se přihlásilo dost nových lidí a tak na poslední chvíli ještě dokoupit skleničky a brousit a brousit. Sešlo se nás 90 a každý dostal svoji skleničku. Díky Ivetko. Vyhlašoval se jako každý rok nejvzdálenější účastník, tentokrát to byl MiroT ze Slovenska a ujel na sraz 555 km. 

Pak byla volná zábava. Někdo si nechal nalít do své nové skleničky, někdo si dal ještě jednu večeři (dělali tam moc dobrý tatarák) A hlavně se klábosilo.

Pak přiběhli kuřáci z terasy, že se něco děje dole na parkovišti, že slyšeli ránu. Tak zkontrolovat stroje. No stáli jsme na parkovišti z asfaltu, kdo by čekal, že bude měkký a stojánky se do něho zaboří? Naštěstí si jen dva skútry zlehka lehly a navzájem se neodřely.

Pak se šlo spát. Ráno snídaně od sedmi, no to jsem zvědavá kolik se nás tam sejde. Kupodivu jsme nebyli první :-) Jiřík hned očuchal míchaná vajíčka a zjistil, že jsou na cibulce. Než jsem nalila čaj a kafe, zajistil si u obsluhy pro sebe náhradu bez cibule. Já se do vajíček nehnala. Stačí mi po ránu kafe s mlékem a rohlík s máslem a to jsem měla. J Tvarohový koláček jako prémii.

Ráno ještě přijeli nějací účastníci, co nemohli přijet hned v pátek. Jelo se hezkou krajinou, jen ve vysílačkách jsme slyšeli nervosní hlas Prochyho:" Přidejte, musíme jet rychleji. Jsme objednaní na 11 hodinu." To jsme chápali a přilili koníkům benzínu J .  Dorazili jsme včas, zaparkovali stroje a už si nás přišel vyzvednout jeden ze zřízenců. Předal nás průvodci - panu řediteli. Ten měl zajímavou řeč a vyprávěl o historii továrny. A trochu i svojí. Strávil tam celý svůj život. Práce se mu stala koníčkem. Ještě nás upozornil na bezpečnost prohlídky. Pak jsme se rozdělili do skupin po 15 lidí. A šli jsme se koukat, jak se dělají náboje. Samozřejmě nám neukázali všechno z bezpečnostních důvodů. V jakém stavu nakupují surovinu, jakými stroji projde než je použitelná na naplnění.     

Stejně to byl od Prochyho a Luboše husarský kousek, že zajistili takovou exkurzy. Původně to bylo domluveno na 50 lidí  a to se prý už ošívali, že je to hodně do takového provozu. No a když Prochy zjistil asi 14 dní před srazem kolik nás opravdu bude a nahlásil to ... přišlo zděšení, "Tolik lidí? V žádném případě, byli jsme domluveni na 50 a to ještě se zavřenýma očima" .  Prochy to "prostřelil" a my jsme za to byli hodní J Ono 90 lidí má 900 všetečných prstíků... co si budeme povídat. Ale vše proběhlo v naprostém pořádku, po prohlídce se nás zase ujal zřízenec a vedl nás na oběd do jídelny. Tam jsme měli guláš s kolínkama nebo s knedlíkem, kafe, pití a zákusek. Nacpaní jsme se vykulili ven a zase zřízenec nás odvedl na bránu. Tam nás nechal osudu. Někdo šel do podnikové prodejny, někdo šel pomalu ke stroji a já se těšila, že se natáhnu na trávu mezi pampelišky a budu trávit velký oběd, pomalu jako lev.   Čekali jsme na další skupinu až dojdou. V tom se zatáhlo a než jsme došli těch pár kroků na parkoviště, začalo pršet.Přidali jsme do kroku naštěstí na parkovišti byla taková plechová stříška a tam jsme převezli své mazlíčky a sesbírali bundy a helmy ostatním, aby jim moc nenamokly.  

A tak jsme tam tak stáli a koukali jak prší.

Zkoumavé pohledy k nebi, jestli ten déšť přejde.Někdo koukal i na mobil na meteosat, kam se ty mraky pohybují. Docházeli poslední z oběda a pomalu přestávalo pršet. My jsme se loučili, protože jsme museli domů. Mrzelo nás to, ale alespoň jsme je všechny viděli – na chvilku. Počkali jsme až celá skupina vyjede z parkoviště, zamávali jim a vyrazili domů. Jelo se hezky i když bylo mokro a mrholilo. Asi 50km před MB začalo fest pršet. Přikrčila jsem se, ale spíš šlo o to abychom nedostali smyk. Jiřík zvolnil jízdu. Já koukala po cedulích MB 40km , MB 30 km... říkám si mohli bychom zastavit v MB v obchoďáku. Dát si horkou griotu nebo čokoládu, trochu se otřepat z vody... Snad to Jiříka napadne. Odbočili jsme ale dříve. Pumpa Ag. byla naše záchrana. Paní u kasy mi udělala horký čaj a já měla chuť do té horké vody strčit alespoň prsty a trochu se ohřát. Jiřík si dal kafe a pudinkový koláček. Pak šel pocourat po pumpě, zjistit co prodávají zajímavého. Já stala u výlohy a tiskla se k čaji. Za chvíli slyším rychlé kroky. Jiřík: "Přišel jsme na úžasnou věc. Běž na záchod, tam mají fukar na sušení rukou, pootoč trochu to foukátko a nech si teplým vzduchem nafouknout bundu. Je to fakt úžasné, já jdu ještě jednou J" Tak jsem položila skoro vychladlý čaj a šla to zkusit. Něco tak příjemného jsem už dlouho nezažila. Bundu nafouklou teplý, přímo horkým vzduchem. Jenže to brzo skončilo... L rozhlédla jsem se, ale byla jsem tam sama. Že by ještě jednou??? Jasně!! Nádhera!!! Pak mě přepadly výčitky. Musí to asi žrát hodně proudu, když je to hnedka tak rozpálený. No dobře tak si jako umyji ruce a místo usušení si to pustím do bundy. J

Přestalo trochu pršet a my měli před sebou ještě asi 50 km. Cesta byla celkem v pohodě. Já se v myšlenkách stále vracela k tomu fukaru J

Dojeli jsme v pořádku, trochu zmrzlý, ale šťastný, že začala sezöna. A že se budeme setkávat s kamarády. Ať už na velkých srazech jako byl tenhle a nebo jen tak kolem komína. J