Rychlá pomoc

Rychlá pomoc

Bydlíme vedle kruhového objezdu , který je začátkem středu města. Když jede sanitka zapíná sirénu před naším domem. Manžel to vždy komentuje: " Sakra to jsem se zase lekl, až jsme málem spadl z gauče. To nemůžou zapnout tu sirénu až za kruháčem ??? "

Nemá cenu to komentovat...a tak většinou nereaguji J

Jednoho dne se vše změnilo.

()

Náš syn Ji přišel z práce domů a necítil se dobře. Běhal na záchod a stěžoval si na bolest břicha. Nabyla jsem dojmu, že něco špatného snědl. Hlavně, že to šlo ven. Příšlo jeho děvče Ni . Zavřeli se v pokojíku a tak jsme je nechali. Za chvíli přišla Ni, že je Ji hrozně blbě  a má teplotu. No tak zkouknout lékárničku. Ale co mu dát když zvrací? Rychlý výslech: " Co jsi jedl?" No nějaký salát v krabičce a rohlíky... Mě pomáhá vana s horkou vodou. Tak napustit vanu. Mezitím třikrát návštěva WC .Ale měl už jen křeče. Řekla jsem Ni co a jak. Ať v pokoji vyvětrá, vykoupe si ho a ať se snaží Ji chvíli usnout. Asi hodinu byl klid, tak jsem si myslela, že to bude dobrý. Salát odešel! Ale teprve to začalo... Křeče v břiše. Hnala jsem do lékárny. Tam mi doporučili jen léky, která jsme měli doma, ale magistra říkala: " Hlavně ty léky musí v sobě udržet" No to mi bylo jasné, ale jak to udělat???Jak se napil, šlo to ven i s práškem. Navíc mu vylítla teplota. Doprčic! Bála jsem se, že by to mohl být slepák. Už mu ho jednou rozháněli.

Tak ustrojit a odvezeme ho k doktorovi. Manžel šel do garáže pro auto a my s Ni jsme se pokoušely ho ustrojit. Ale nešlo nám to, navíc s námi přestal komunikovat a přišlo mi že má křeče i v rukách a chvílemi byl bez sebe. No nazdar! To nezvládneme! Volám manželovi , aby auto vrátil do garáže, že volám sanitu. Paní na druhé straně telefonu mě začala zpovídat: Jméno, adresa, město, poschodí,mobil. Co mu je , co jedl, jestli není opilý, jestli nebere drogy..Byla jsme z toho šílená. Ni na mě koukala přes slzy. Fakt jsme byly zoufalý. V tom přišel manžel. Když nás viděl, ubulený, vytrhl mi telefon z ruky a na paní na druhé straně začal křičet. Ani nevím, co na ni házel za slova, protože mi hučelo v hlavě. Ale přišlo mi, že paní už musí všechno vědět (snad i číslo bot) a tak jsem se sápala po telefonu. Chvilku jsme se nervózně přetahovali. Já vyhrála , když jsem si dala telefon k uchu slyším paní jak říká. " Pane přestaňte křičet, zbytečně to zdržujete , dejte telefon manželce....A začalo to znovu... " Tak si to upřesníme jméno, adresa,poschodí...Cítila jsem jak mi teče pot po zádech.Musím ale vydržet! Jiná možnost už není. Ale během chvilky paní říká, pošlete manžela ven , každou chvíli tam bude doktor.

Pak to šlo ráz na ráz Dusot po schodech, vběhli k nám asi čtyři lidi. Já se do pokojíčku už nevešla. Jen jsem nervózně nakukovala co se děje. Doktor Ji vyslýchal, mezitím dostal nějakou injekci a do druhé ruky kapačku. Ji má fobii z doktorů a nemocnice z doby dětství. Kdy byl zavřený jako tříletý na infekci. Takže v tuhle chvíli leží pobodanej a myšlenkami byl asi někde jinde. Doktor přidal na hlase: " Bylo by lepší, kdybychom vás odvezli do nemocnice" Ji jen hlesl.: " Ne" Gestikuluji na Ni ať mu to rozmluví . Co si s ním počneme v noci , kdyby se to nezlepšilo? Ale další Ne už doktorovi stačilo. Sepsal doklad o vyšetření a zamítnutí k převozu. Nechali dokapat kapačku a jak rychle přijeli, tak rychle odjeli. Chvíli jsme mlčky seděli a koukali do blba.

Ale na Ji bylo vidět zlepšení. Usnul. Ni s ním ještě chvíli byla , ale pak musela domů. Ještě mi o půlnoci smskovala, kdyby něco mám dát vědět a že by hned přijela. Kontrolovala jsem ho každou hodinu. Bylo to už dobrý. Vůbec nevíme, co to bylo. Jestli nějaká otrava jídlem...

Teď když kolem nás jede sanita a zapne houkačku manžel říká: " Jen jeďte kluci, ať přijedete včas" J