Dárek J
()
Manžel má pod naším bytem takovou malou dílničku, kam chodí kutit. Vždycky mu udělám svačinu a jde si pokutit. Večer přijde a je jak vyměněný. Vesele mi vypráví co se mu podařilo rozšroubovat, nebo spravit... je šíleně špinavý, ale to k tomu asi patří. Když mi vše dovypráví, zeptá se : " A co jsi dělala ty? " No co asi? Prala, žehlila, vařila... to má být zase moje záliba J Pak se ještě zeptá a pekla jsi něco z mouky? " To víš, že i pekla" Tak si dáme kafe a něco z mouky. A odpočíváme, protože je většinou už večer.
Jednoho sobotního dne mě manžel zase požádal o svačinu a že půjde dolů. Tak jo. Ale asi za pět minut slyším klíče v zámku. Vrací se domů a nese divně nafouklou igelitovou tašku. I tak nějak divně jí drží. Snad nebyl takhle v obchodě. Ne, to ne. To by tu tašku držel jinak. A co ten divný úsměv? No počkám co se bude dít. " Něco jsem ti přinesl" Vykulím oči. " Noo takový dárek" Vykulím je ještě víc ,kde mohl co najít? " Nevím, ale jestli se ti to bude líbit? Je to trochu omamlané" Tak já dostanu omamlaný dárek? " No tak ukaž, co jsi mi přinesl." Manžel roztáhne tašku a než stačím natáhnout hlavu, vyletí motýlek – bělásek. " To aby ti tu nebylo smutno" A tak mám svého motýlka J Dávám mu pít sladkou šťávu, natáhne sosák a zdá se, že pije. Pak ho opatrně přesunu na list kytky. Pak chvilkami lítá po bytě. Dívám se na něj a říkám si to mám hezký dárek... jak dlouho mi asi vydrží?
Moc dlouho ne, druhý den bylo po něm L, asi mu u nás nechutnalo ....
