Tales | Návštěvy

Návštěvy

Tak za chvíli tady budu mít 1000 návštěvu. Já vím, není to moc oproti jiným blogům. Ale vzhledem k tomu, že jsem s návštěvností nepočítala J je to úspěch. Původně jsme blog založila, když starší syn odjel se svou dívkou do Anglie. Chvíli jsme si mailovali, pak skypovali. Já za nějaký čas vymazával správy a našla jsem úplná slohová cvičení J o tom, kde jsme jezdili, co viděli...bylo mi to líto jen tak vymazat a tak jsem chvíli přemýšlela co s tím. Chtělo by to aby, to mělo nějakou kulturu J a řád. No tak jsem našla blog, Četly ho občas dvě moje kamarádky a občas Ondřejovo děvče Simča v Anglii. Ale já to nepsala, aby to někdo četl a hodnotil. Spíš pro sebe. Abych nezapomněla hezké výlety. Po čase jsem tam začala psát i články ACH. Takové stesky. Někdo se potřebuje vypovídat a já se vypsala J Ale po čase mi začalo vadit, že některé články jsou přece jen osobní a nikdy člověk neví kdo je čte když to pověsí na net. A tak jsem celý blog přestěhovala jinam, kde se dají zaheslovat některé články. Tak jsem tady na píše.cz J

Tady to nějak víc žije a hned jsem měla pár virtuálních kamarádek J Ráda jsem četla jejich blog a zapojila se do diskuze... měla jsem jednu oblíbenou, která ale po čase zmizela. Jen jsem postřehla v jiných příspěvcích, že blog smazala. Mrzelo mě to, ale chápala jsem to. Taky se mi stalo, že někdo víc nakukoval do soukromí, než bylo pro mě únosné. Proto změna blogu.

Mezitím jsem si našla další blogy a blogery, které si ráda přečtu, prohlédnu fotky. Podiskutujeme ... hihi. Někdy se diskuze rozvine, to když se řeší mužský J a jejich odlišný pohled na svět. Každá z nás má nějakou zkušenost... J

Teď nedávno se asi objevila moje oblíbenkyně, sice pod jiným jménem,  ale asi je to ona J uvidíme.

Takže blog žije svým životem. Mě když je smutno, tak sem chodím se uklidnit.  Když mám radost, chci se podělit. A nebo jen tak, když si něco přečíst a reagovat. Jsem ráda, že tu můžu být s vámi.

Takže díky všem, kdo čtete tenhle blog a přispíváte. Dík mám vás ráda.