Bude ze mě opravář. Ne nechci ani nemůžu.

(

Jela jsem s našima k moři. Byl rok 1978. Byla jsem už velká holka, skoro dospělá. Ale měla jsem to od našich slíbené a teď k tomu mělo dojít.

Včera jsem šla přes náměstí a bylo tam nějaké srocení lidí. Vyřídila jsem něco na poště a vracím se pomalu k náměstí. Sluníčko hřeje a tak se jen tak šourám.

(

Jenom v rychlosti.

(

V pátek mi volá táta. Nevolá tak často, většinou když je na rybách a chce volt domů, že je v pořádku a splete si číslo...

(

Neděle má být klidným dnem. Dobrý oběd, bábovka, pohádka ...  (

Dneska jsem zažila šok. Jdu městem a vidím známou mamči, zdálky se usměji, je mi jasné, že se nepotkáme odbočuje domů.

(

Někdy máme pocit, že si nežijeme tak dobře jako ostatní. Že nám chybí tohle, nebo nás něco trápí.

(

Je to asi měsíc, co začali hrát z ampliónu před obchodním domem.

Je to kvůli nepřizpůsobivým lidem, kteří se před hlavním vchodem houfují, plivají a odhazují nedopalky i žvýkačky. Hlavní vchod byl do nedávna jen