tales: Jo tenhle pocit znám. Můj malý půjčovací jokšírek Maxík, jednou zaútočil na klidně ležící dogu, pod stolem. Jdeme kolem kavárny a Max zajel pod stůl a štěkal jak šílený a najížděl na dogy ocas. Doga se jen ohlídla, odfrkla a zase si položila hlavu. Prostě pohodář. Max chraplal ještě hodně dlouho. Teď když máme potkat psa, raději ho beru do náruče a nebo mu s předstihem hrozím a chci aby koukal na mě a ne na psa... docela to vychází. Za týden ho budu mít asi na 10 dní, tak se těším. Užijeme si to. A Jiřík bude 2.