Jsem jaká jsem :-)
Článek Na Borovici
Komentáře k článku: Na Borovici
tales: Psal jsi, že nebudeš číst.
Vzpomínat se má s úsměvem na rtech. A to děláme. jen chvilkama přepadne smutek 
lused: necet sem, jak sem slibil. jen na mne vykoukla ta tvoje poznamka dole a to mas precteny mrknutim oka. a pak ti dojde co tam je vlastne napsano a ctes to znovu a znovu a i bez pismenek si to pohlazeni promitas v hlave. to ti proste neda. prosim poradte mi tedy jak mam vzpominat s usmevem. se rika ze na spatne se zapomene a to dobre zustane, ale to je preci jeste horsi pri tom vzpominani, kdyz vis, ze uz se to nikdy nezopakuje. prosim jak tedy vzpominat s usmevem? ja chci taky.
tales: Víš je to asi tak. Někdo smutní pořád a nejde mu ani o dotyčném člověku mluvit. A někdo si chce připomínat hezké chvíle a myslet na toho, co tu už není, protože je rád, že ho poznal, že s ním mohl být, že s ním zažil ty hezký chvíle. I když to bolí, každého vzpomínání bolí, ale je rád že,ten člověk šel kousek cesty s ním....
Je to na každém, jak to má nastavené a jak se s tím dovede srovnat. Ne každému to jde přendat ze šuplíčku smutné vzpomínání do šuplíčku jiného. ale zkus to, třeba časem... 
newold®blbne.cz:
A Posera nebyl vůbec posera, když "na majitele s*re".
Ano, vzpomínat se má s úsměvem na rtech. Vždyť i proto ona nádherná "sbírka" vznikla, nebo ne? Je to skvost, Dani! 
