Štrůdl

Tohle je vlastně volné pokračování Kočičáka.

()

Odpoledne jsem upekla štůdl, půlku jsme hned snědli. A jednu šišku jsme vzali na návštěvu, Jany Petr má rád sladké. Jana asi moc nepeče...

Plná stůl jídla. Zelenina čerstvá, nakládaná, jahody, sýry, salámky...sušený rajčata, olivy, pomazánky a na kraji stolu se krčil ten můj štrůdl. Petr si sedl k němu a tak jsem si myslela, že se do něho hned pustí. Ale ne, nejedl nic. Ani štůdlu se nedotkl.

Jana ani Hela sladké nejí, Jiřík měl v sobě půlku štůdlu něž jsme vyrazili na návštěvu a já měla chuť na zeleninu. Tu si doma moc neužiju. Klábosili jsme probírali různá témata...

Už jsme chtěli odejít a štrůdl netknutý. Trochu mě to mrzelo. Petr s Jiříkem šli kouřit vedle do místnosti. Říkám Janě:

" Petrovi se ten štrůdl moc nelíbí, co? Anebo ho nemá rád?"

"Proč myslíš?"

" No že do něho ani nedloubl...klidně ho dej zvířatům, až odejdeme."

" No to v žádném případě, až odejdete, udělá si velké kafe a celý ho sní. A pokud kousek zbyde, tak si ho schová, i když ví, že já sladké nejím."

To je divný, pomyslím si. Ale Petra neznáme zase tak dlouho a každý jsme nějaký.

Helena se přidává: "K nám chodí návštěva, která jí jen to, co si přinese. Pokud si nepřinese nic, tak nejí. Prostě si nic nevezme, i kdybych dala na stůl ty nejlepší lahůdky."

"To je taky divný."

Jana se přidává: " To my jsme jeli za bráchou, a protože to bylo narychlo, zabalila jsem nějaké jídlo s sebou. U nich jsme se švagrovou udělaly hostinu. Vše se nesnědlo a ona mi to nabalila zase vše domů. Marně jsem se bránila."

Chvíli o tom přemýšlím, jak je to s námi. Do té chvíle mě to ani nenapadlo. Přijdeme na návštěvu, vše co nabídnou, sníme. A tak je to i u nás. Co máme, nabídneme a většinou jsou prázdné talíře, když návštěva odchází.

Takže jsem to ani nikdy neřešila. Jestli něco zabalit nebo nezabalit. Možná přijdu do řečí, že nedávám výslužky. Ale fakt nic nezbyde!