Hrůza všech hrůz. Sójový kmen. Tenkrát za korunu. Zase ho prodávají, asi někomu chutná....

(

Jako malí jsme s bráchou chodili na střídačku k babičce a dědovi. Vždycky v pátek si pro nás někdo přišel. Prý jsem brečela, když šel brácha a já zůstala doma. Jako malá jsem neměla pojem o čase a tak jsem vždycky běžela k dědovi a kulila oči a křičela :

(

Ondřejovi bylo půl roku, když šel Jiřík na vojnu. No jo brali jsme se brzo a netušili, co vše se může přihodit.
Ale kdo to ví?

(

Kdesi u Hradce v malé vesničce roku 1935 se Josefovi a Marii narodil chlapeček. Dali mu jméno Jaromír.

No nebylo to jméno pro malého prcka a tak mu začali říkat Járo, Jaroušku. Nic divného.

(

Tím, že bydlíme ve středu města, mám na výběr kam chodit nakupovat. Většinou chodím do malé samky, kde toho moc nemají, ale o to míň utratím. Žádná lákadla, jen základ.

(