Tales | Příběhy, né jen mého života

Když Ti práce leze krkem a jsi už jednou nohou v pořádné depresi a v práci ještě není nic tak, jak si představuješ, udělej následující:

(

Byli jsme pozváni na narozeniny.

Náš kamarád skútrista Míra měl 60tiny. Na ten věk vypadá dobře, hlavně když se rozohní a něco ho naštve, tak má energie, že by mu jeden záviděl.

Říkám mu jen: " Míro brzdi, šetři energii" Ale Míra jí má asi dost, protože neumí nic vyprávět v klidu.

(

Snídáme v obýváku, okna na východ a tak každé ráno pozoruji jestli už sluníčko vstalo .-) V tomhle období mu to moc nejde...

Teď o tom co se děje u nás v ložnici 

Ložnici máme úzkou, jen na postel a hodně úzkou uličku na každé straně. Původně je to myšleno jako dětský pokoj. Ale kluky jsme šoupli do většího pokoje a my se mačkáme (rádi) v nudli. Ložnice je na spaní a tak to stačí.

(

Dnes jsem měla víc času na snídani. Uvařila jsem vajíčka. Pěkně na hniličku, jak to máme rádi. Snídáme a já si vzpomněla na jednu povídku, kterou jsem kdysi četla.

Jen ve zkratce. Odehrávalo se to v době, kdy děti chodily do školy jen v zimě.