Je středa a mezi některými z nás je to den, kdy se píše, cosi lechtivého. (

Asi dva dny před návratem táty ze Švédska, mi volá máma. Už podle ustaraného hlasu je mi jasné, že se něco děje.

(

Táta má kamaráda, spíš známého. Ani nevím, kde se poznali a jak dlouho se znají. Je to takový veselý člověk. Když k našim přijde, vždy to ožije a naši si mají týden o čem povídat.

Teď

Dnes jsem nejela do práce rovnou, ale šla jsem na poštu, na úřady a pak autobusem do práce.

(

Máme kamaráda Toma, známe se asi 2 roky. Má manželku

Zajímavý čtení nejen pro Liberečáky... ()

Nevím jestli číst nebo nečíst... žít ve sladké nevědomosti. Nebo číst a skřípat zubama. Příjde mi, že i když se píší petice a podpisové akce, stejně si vrchnost dělá co chce.

Zajímavý pohled je na tabuli, kde vyčíslují dluh na libereckého občana a jiné obce. Chce se blejt. :-(

Po delší době jsem jela do práce autobusem. Teď jezdíme do práce na opačnou stranu města.

(

Ještě jednou háčkovací....

(

Jeden prvomájovej:

Jdou ženy na prvního máje v průvodu a každá nese jedno z písmen, která tvoří nápis: VŠE CO MÁME, PRO MÍR DÁME! Ta co nese třetí M říká té, co nese Í: "A ne, aby ses nám zase ztratila jako minule!"

Když jsem zjistil nevěru manželky, byl jsem zdrcený, ale obrátil jsem se k
 víře

Májová pusa
... a kdo jí dostal?

(