Vraceli jsme se z Orlíku 12 a zastavili jsme se v Praze u Rogera a Krtka podívat se na Fíka, jak vyrostl a jestli už mluví. Jasně, že mluví jsou mu čtyři roky.

(

Je středa a mezi některými z nás je to den, kdy se píše, cosi lechtivého. (

Asi dva dny před návratem táty ze Švédska, mi volá máma. Už podle ustaraného hlasu je mi jasné, že se něco děje.

(

Táta má kamaráda, spíš známého. Ani nevím, kde se poznali a jak dlouho se znají. Je to takový veselý člověk. Když k našim přijde, vždy to ožije a naši si mají týden o čem povídat.

Teď

Ondřej jednoho dne volá: " Mami, nemáte náhodou el. voteploucha? Potřebovali bychom přitopit v koupelně, když se Viki koupe."(

Přišel květen a s ním Orlík. Moc jsme se těšili. Na všechny. Po dlouhé zimě jsme chtěli vidět známé tváře a skútry a motorky...trochu nás zase přibylo.(

Určitě jo. Jen nevíte, že to jsou kudlásky. (