Když Ti práce leze krkem a jsi už jednou nohou v pořádné depresi a v práci ještě není nic tak, jak si představuješ, udělej následující:

(

Jednou na návštěvě u našich jsme probírali vše nebo skoro vše. Mamča se mě ptá:" A jaký teď používáš krém na obličej? Jsi taková hezká..."

(

Smutné, smutné, ale zkrátím to na minimum.

(

Byli jsme pozváni na narozeniny.

Náš kamarád skútrista Míra měl 60tiny. Na ten věk vypadá dobře, hlavně když se rozohní a něco ho naštve, tak má energie, že by mu jeden záviděl.

Říkám mu jen: " Míro brzdi, šetři energii" Ale Míra jí má asi dost, protože neumí nic vyprávět v klidu.

(

Objednala jsem si něco přes e shop. Včera mi to přišlo. Pošta tu byla ve 12 hodin, kdo je asi tak doma ve 12 hodin? Takže dnes jsem šla na poštu vyzvednout balíček. Napsala jsem si i několik drobností do seznamu, co ještě musím zařídit a nakoupit.

(

Snídáme v obýváku, okna na východ a tak každé ráno pozoruji jestli už sluníčko vstalo .-) V tomhle období mu to moc nejde...

Teď o tom co se děje u nás v ložnici 

Ložnici máme úzkou, jen na postel a hodně úzkou uličku na každé straně. Původně je to myšleno jako dětský pokoj. Ale kluky jsme šoupli do většího pokoje a my se mačkáme (rádi) v nudli. Ložnice je na spaní a tak to stačí.

(

Mluvit nebo nemluvit o smrti ?

Krouží kolem nás stále. Více si to uvědomujeme, když někdo umře a nebo je těžce nemocný. Máme o něj strach. Starší lidé si taky dávají své věci do pořádku. Ukazují příbuzným kde co mají schované, kde mají doklady. Někdy i své věci rozdávají.

(

Dnes jsem měla víc času na snídani. Uvařila jsem vajíčka. Pěkně na hniličku, jak to máme rádi. Snídáme a já si vzpomněla na jednu povídku, kterou jsem kdysi četla.

Jen ve zkratce. Odehrávalo se to v době, kdy děti chodily do školy jen v zimě.