Už asi týden Jiřík špatně spí...problémy v práci, trochu se zubama. (o tom napíšu podrobněji).

(

Z kopce na kopec

Sice byl začátek října, ale sluníčko bojovalo a svítilo. Prostě bylo venku příjemně. Byli jsme

S.latiňany 2011

Byli jsme pozváni na usínání netopýrů do Pekelných dolů. Mně se tam moc nechtělo a tak jsem vymýšlela náhradní program. Pak volal Tomáš:

"Nechcete přijet do Pece pod Sněžkou? Je tu soutěž ve vaření guláše. "

(

Václav Maxa

Babička byla už nějaký rok vdova ....až na nohy byla stále čipera. Vlasů měla míň šedivých, než moje mamka. Čas od času jezdila do lázní, rozhýbat bolavé nohy. Z jedné takové pobytové akce si přivezla novou známost. Pana Maxu. Vdovce.

(

Červený autobus

Včera mi zubařka vytrhla dva zuby. Asi jsem to čekala, protože jsem vůbec neprotestovala. Zub mě zlobil víc něž měsíc a nikdy jsem nevěděla kdy to začne. Nebylo to ani po sladkém, ani po studeném. Prostě se mu chtělo! Další bezesná noc, žádný prášek nezabíral.

(

Pondělní lavička

Šla jsem jako každé odpoledne nakupovat. Moc jsme toho nepotřebovali a tak nákupní taška nebyla zas až tak těžká. Na co se hnát hned domů, bylo slunečno.

(

Tak nevím, je dobře, že jsou češi Švejci a dělají si ze všeho legraci???? 

()

Broušená miska.

Máma má ráda broušené sklo. Má "toho" plnou vitrínu.

Velkou vázu, malou i střední vázu, košíček,skleničky,misky kompotové i s velkou. A ještě mnoho drobných věcí. Ke každému se váže příběh o nabytí.

(

 Pátá D.unajská neboli Inváziá do D.unajské.

Ke konci motorkářské

 Volné pokračování ze včerejška.

Chtěla jsem psát o milých věcech. O den se to zdrželo ... vlétla mi do toho Můra. Můru jsem zaplašila a tak ty hezké vzpomínky na práci ve zlatnictví.

Jak jsem už psala prodávaly jsme zlaté šperky, stříbrné a hlavně české granáty. Jak ve zlatě, tak ve stříbře nebo pozlacené. Byly jsme čtyři "holky" a ve všem jsme si rozuměly.  Chodili k nám nakupovat hodně cizinci. Vždycky k nám "vběhl" autobus, většinou postarších Němek. Vybíraly zkoušely, někdy i platily.

(